Č e s k ý  s v a z  o c h r á n c ů  p ř í r o d y

ZO Palava;   Havlíčkova 69, 602 00 Brno

Příroda v širším okolí  DRÁSOVA včetně katastrálních území MALHOSTOVICE, NUZÍŘOV, ČEBÍN, VŠECHOVICE A SKALIČKA a její ochrana

Sestavil:

 Josef Martiško

Brno

Červen 2001

Obsah:

• ÚVODEM
• ŽIVOČIŠSTVO
• OBOJŽIVELNÍCI
• PLAZI
• PTÁCI
• OSTATNÍ
• ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ
• Přírodní památka MALHOSTOVICKÁ PECKA
• Přírodní památka DRÁSOVSKÝ KOPEČEK
• Přírodní památka ZLOBICE
• Přírodní památka NA LESNÍ HORCE
• Přírodní rezervace OBŮRKY-TŘEŠTENEC
• VÝZNAMNÉ KRAJINNÉ PRVKY
• VÝZNAMNÉ KRAJINNÉ PRVKY v kat.území ČEBÍN
• VÝZNAMNÉ KRAJINNÉ PRVKY v kat. území DRÁSOV
• VÝZNAMNÉ KRAJINNÉ PRVKY v kat. území VŠECHOVICE
• VÝZNAMNÉ KRAJINNÉ PRVKY v kat. území SKALIČKA
• VÝZNAMNÉ KRAJINNÉ PRVKY v kat. území MALHOSTOVICE
• ZMĚNY V KRAJINĚ
• PÉČE O VÝZNAMNÉ PŘÍRODNÍ LOKALITY

• DO BUDOUCNA

Při zpracování tohoto příspěvku byly využity podklady uložené na referátu životního prostředí Okresního úřadu Brno-venkov. Zvláště pokud jde o botanické průzkumy a mapování kostry ekologické stability.

Úvodem

   Obec Drásov má z  hlediska přírodních zajímavostí velmi zajímavou polohu a v  rámci poměrně krátkých vycházek lze navštívit některá zajímavá místa, kde je možné spatřit nebo zaslechnout řadu vzácných živočichů, kde je možné spatřit vykvétat mnohé vzácné druhy rostlin. Každý samotný katastr je v tomto směru specifický a z  hlediska zájmů ochrany přírody a krajiny nenahraditelný, jedinečný. Nejinak je tomu i v okolí Drásova, Malhostovic, Nuzířova, Čebína, Všechovic či Skaličky.

Živočišstvo

Obojživelníci

    V okolí Drásova se aktuálně prokazatelně vyskytuje 6 druhů obojživelníků. Žijí zejména v lesích, ale početně i všude jinde. Jako první se ve vodách na jaře objevují hnědě zbarvení zemní skokani. Podle vývoje počasí koncem března až začátkem dubna. Oba vyskytující se druhy jsou v zájmovém území hojné. Jednak jde o skokana hnědého (Rana temporaria) – především obyvatele lesů a jednak o skokana štíhlého (Rana dalmatina) – žijícího běžně i v otevřených terénech mimo souvislé lesy. Jarní rozmnožování zemních skokanů je rychlé a poměrně nenápadné a žáby záhy po nakladení snůšek vody zase opouští (podobně jako všechny v okolí Drásova se vyskytující druhy tráví ve vodním prostředí pouze krátké jarní období rozmnožování a po zbytek roku žijí na souši i mnoho kilometrů daleko od nejbližší vodní plochy). O to nápadnější jsou potom jejich snůšky, které po vyplutí k vodní hladině vytvářejí typické a nápadné „lesklé koláče“ na hladinách tůní, rybníků a mokřin.

    Jarní migrace zemních skokanů do vod za rozmnožováním se většinou překrývá s příchodem obecně známé ropuchy obecné (Bufo bufo) s charakteristickou bradavičnatou kůží a zavalitým tělem. Na rozdíl od skokanů se pohybuje nejspíše chůzí (skokani, zvláště skokani štíhlí se pohybují skákáním). V některých vodách jich začátkem dubna můžeme spatřit mnoho set. Na rozdíl od skokanů kladou snůšky v provazcích („řetízkách“). Již koncem dubna potom můžeme na takových místech pozorovat semknutá početná společenstva (hejna) černých larev (pulců), jak obeplouvají podél břehů.

    Během druhé poloviny dubna se ve zdejších vodách objevují drobné rosničky zelené (Hyla arborea). Na rozdíl od všech ostatních druhů, které se během roku zdržují na zemi, žijí po většinu v korunách stromů a keřů. Často i dost vysoko. Díky speciálním přísavkám na prstech se v tomto prostředí mistrně pohybují – přeskakují z listu na list. Rosnička aktivuje na jaře téměř výhradně v noci (zejména od soumraku do půlnoci), kdy můžeme zaslechnout jejich charakteristický sytý a silný hlas „kre kre kre kre“. Pokud v tůni či rybníku koncertuje více samečků, jsou slyšet až do vzdálenosti více jednoho kilometru. Za teplých slunečných dubnových nebo květnových dnů je můžeme spatřit jak se vyhřívají při březích rybníků a tůní na stvolech rákosu nebo orobince.

    S dalšími druhy žab se zde setkáme jen vzácně. Může jít o ropuchu zelenou (Bufo viridis). Nejspíše ji zastihneme v nějakém návesním rybníčku nebo požární nádrži přímo uvnitř obcí. Ve vodách se zde objevují až koncem dubna a začátkem května. Případný výskyt v těchto končinách převzácné a navíc neobyčejně skrytě žijící blatnice skvrnité (Pelobates fuscus) se zde prozatím nepodařilo prokázat. I když je její vzácný výskyt možný.

    Bezocasí obojživelníci – čolci jsou v okolí obce zastoupeni jediným druhem. Čolek obecný (Triturus vulgaris) žije nejraději v blízkosti drobných tůní, ve kterých nejsou žádné ryby. Ryby totiž mohou jak dospělé jedince, tak larvy konzumovat v takové míře, že populací čolků dříve nebo později zcela zdecimují. Stejně jako žáby se i čolci objevují v rybnících, tůních a mokřinách jen na jaře. Zhruba od poloviny března do začátku června. Protože se zdržují (stejně jako ryby) ve vodním sloupci, nemusí být vůbec jednoduché čolka v přírodě spatřit. Nejspíše se nám to může podařit během hodně teplých jarních dnů, kdy se díky vyšší teplotě vody musí častěji nadechovat – vyplouvat k hladině. Chce to ovšem hodně trpělivosti a pozornosti. Čolci většinou velmi rychle k hladině zamíří a po krátkém nadechnutí bleskurychle mizí opět na dně tůně. Čolci dnes patří v okolí obce bezesporu k velkým vzácnostem.

    V širším okolí Drásova je několik významných lokalit obojživelníků, na které se můžeme na jaře vypravit a pozorovat a poznávat jejich život. Obecně však v tomto území mnoho takových míst není a bylo by žádoucí zde na vhodných místech s mělce položenou hladinou spodní vody vybudovat síť drobných tůní bez rybích obsádek a zcela izolovaných od jakýchkoliv povrchových vod.

    Dnes se za žábami (případně čolky) můžeme vypravit třeba na Malhostovická jezírka, do pískovny u železničního nádraží Čebín nebo do mokřadu mezi Všechovicemi a Skaličkou.

Plazy

    V okolí Drásova žijí pravidelně 4 druhy plazů. Plošně rozšířeným je slepýš křehký (Anguis fragilis) obývající lesy, sady a zahrady či křovinaté stráně. Při procházkách ho nejspíše objevíme na lesních cestách. Aby ovšem bylo setkání zcela reálné, je třeba zkoušet zvedat kůru stromů či posečenou trávu. V takových místech se s oblibou ukrývají. Někdy můžeme být po nadzvednutí nějakého materiálu překvapeni pohledem i na více jedinců. Nesmíme se mýlit, když slepýše v krajině spatříme jen řídce. Žijí prakticky všude, ale podobně jako všechny druhy plazů zpravidla unikají naší pozornosti.

    Druhým dodnes víceméně souvisle rozšířeným druhem je ještěrka obecná (Lacerta agilis) – obyvatel sadů a zahrad, lesních okrajů, mezí a křovinatých strání, kamenolomů. Oproti minulosti se početnost ještěrky v celém brněnském okolí výrazně snížila (mimo jiné v důsledku jarního vypalování a zarůstání nízkých travnatých ploch). I když je rozšíření stále víceméně plošné, tak početnější populace jsou zjišťovány jen řídce.

    S užovkou obojkovou (Natrix natrix) se setkáme nejspíše při březích rybníků, tůní a mokřin, případně i potoků a říček. Početná populace dnes žije například na Malhostovických jezírkách. Pokud si zde za teplého a slunného dnes sedneme a budeme pozorovat hladinu některého z jezírek, jistě nějakou plovoucí užovku spatříme. Samice mohou dosahovat délky až kolem 150 cm, ale v žádném případě nemusíme mít z tak „mohutného“ hada nějaký strach. V širším okolí Drásova žádný jedovatý či jinak nebezpečný druh hada nežije. Užovka obojková má charakteristické více nebo méně výrazné sytě žluté půlměsíčky po stranách hlavy – podle toho ji snadno poznáme.

    Poměrně rozšířeným, ale díky skrytému způsobu života a značně rozptýlenému výskytu neznámým, obyvatelem zdejších prosvětlených lesů, lesních okrajů či křovinatých strání je užovka hladká (Coronella austriaca). V posledních letech byla zjištěna například ve VKP Vinohrad či v PP Na lesní horce. Užovka hladká je na první pohled hodně tmavá. Zcela pravidelně má na hřbetě tmavší kresbu, která způsobuje, že je velmi často zaměňována za zmiji obecnou (Vipera berus). Zmije ale nebyla nikdy v okolí Drásova zjištěna a nejméně posledních 50 let zde nežije. Užovka hladká se navíc podobně jako zmije i chová – stáčí se, syčí, útočí a snaží se kousnout. Jedovaté ale vůbec nejsou, není se čeho obávat. Je prokletím této užovky, že si ji lidé se zmijí pletou a velmi často ji zcela zbytečně zabíjejí. Stačí se při procházkách pohybovat hlučněji, „dupat“ – hadi reagují na sebemenší otřesy půdy a rychle se před vámi ztratí. Ani je nezahlédnete. Pokud přece jen při svých procházkách tmavě zbarvenou užovku hladkou spatříte –  nechte ji žít, nemůže vás ohrozit. Vyhněte se jí nebo „zadupte“ – odklidí se vám z cesty. Pokud ji překvapíte, překročíte její únikovou vzdálenost,  a ona se stočí a začne syčet nebo dokonce útočit, vycouvejte ať má zase pocit bezpečí a ukončí agresivní projevy. Určitě vás nebude pronásledovat.

Ptáci

    V okolí Drásova pravidelně hnízdí desítky druhů ptáků, s řadou dalších druhů se tu můžeme setkat během jarního či podzimního průtahu nebo během zimování.

    Dravci jsou zastoupení především kání lesní (Buteo buteo) hnízdící pravidelně v lesích. Tamtéž, ale podstatně řídčeji hnízdí i jestřáb lesní (Accipiter gentilis) a krahujec obecný (Accipiter nisus). Zcela vzácně můžeme na obloze spatřit včelojeda lesního (Pernis apivorus) nebo ostříže lesního (Falco subbuteo) a občas zde nějaký pár obou druhů i zahnízdí. Zcela běžným obyvatelem okolí obce je poštolka obecná (Falco tinnunculus) hnízdící především na vysokých stavbách nebo při lesních okrajích či v břehových porostech na hnízdech jiných ptáků. Její typický třepotavý „číhací“ let na místě nad poli a loukami je obecně známý a nezaměnitelný. Zcela výjimečně zahnízdí v nějaké rákosině moták pochop (Circus aeruginosus).

    V zimě můžeme vzácně v polích spatřit zimujícího motáka pilicha (Circus cyaneus) jak přelétá nízko nad zemí typickým kolébavým letem. Zcela charakteristickým a mnohdy i početným druhem jsou káně, které se od podzimu do jara mohou soustřeďovat na potravně atraktivních plochách polí. Jsou v tu dobu vítanými a nenahradítelnými pomocníky zemědělců při regulaci populací hraboše polního (Microtus arvalis). Tato tzv. biologická regulace tohoto vyhlášeného polního škůdce je nepochybně daleko levnější než drahé chemické přípravky. Lze jim v lovu i pomoci rozmístěním dřevěných berliček s postižených polních plochách. Často se ke káním na takových polích přidávají i zimující poštolky.

    Drobní krahujci se v zimě s oblibou zdržují přímo v lidských sídlech – obcích, kde se snaží ulovit nějakého kosa nebo vrabce, kteří se v tu dobu v těchto místech do velké míry soustřeďují.

    Také světle šedá volavka popelavá (Ardea cinerea) zde loví od podzimu do jara na polích hraboše. Většinou spatříme jednotlivé ptáky. S oblibou se zdržuje na rybnících a mokřinách, na potocích a říčkách. Nikde v tomto území volavky nehnízdí, ale můžeme ji zde  vzácně spatřit prakticky kdykoliv během roku.

    Se severskou a větší kání rousnou (Buteo lagopus) se setkáme jen zcela výjimečně. V rozporu s obecným povědomím je tento druh mimořádně vzácným zimním hostem.

    Ze sov hnízdí v okolí obce pravidelně jen puštík obecný (Strix aluco) a kalous ušatý (Asio otus). Puštík je obyvatelem lesa, hnízdí v prostorných dutinách (podmínkou hnízdění tedy jsou staré doupné stromy). Kalous je obyvatelem lesních okrajů a zemědělsky využívané krajiny, využívá hnízd jiných ptáků s oblibou strak a vran. Kalous se během února a března ozývá v době toku (námluv) typickým jednoslabičným temným „hu“, které je v krátkých intervalech neúnavně opakováno. Puštík se ozývá víceméně po celý rok (zvláště během února a března – během námluv a dále zejména po setmění nebo naopak před svítáním častěji zaslechneme jeho typický hlas) ke konci klesajícím houkáním „huhuhuhů“, které zní někdy chvějivě. Samice puštíka se ozývá pronikavým dvojslabičným „ki-vit“. Je třeba připomenout, že za hlasy sov je možné do přírody vyrazit od poloviny ledna do března, nejlépe za jasných a bezvětrných večerů a nocí.

   Jen zcela výjimečně snad v nějakém lomu nebo i lese může zahnízdit i naše největší sova – výr velký (Bubo bubo). Hnízdění drobného sýčka obecného (Athene noctua) či nápadně vybarvené sovy pálené (Tyto alba) již zřejmě v tomto kraji patří minulosti. Podobně jako na řadě dalších míst celé České republiky. Přesto by v nějakém zemědělském areálu mohl nějaký pár sýčka nebo sovy pálené vzácně zahnízdit i dnes. Pokud by k němu opravdu došlo, chtělo by ptákům zajistit maximální ochranu – oba druhy jsou našimi aktuálně nejohroženějšími sovami.

    V souvislosti s  rozšiřováním z  Českomoravské vrchoviny během posledních deseti let by se v lesích nad Všechovicemi mohl vzácně objevit i drobný lesní druh sovy – sýc rousný (Aegolius funereus). Dosud zde ovšem zjištěn nebyl.

   Také s vysokonohými čápy se lze v okolí Drásova setkat. Někdy před 15-20 lety zahnízdil (nebo se jen pokusil zahnízdit?) pár bílých čápů (Ciconia ciconia) v Drásově. Dnes se s ním můžeme vzácně setkat během tahu – buď na polích při lovu hrabošů nebo při přeletech do severněji položených hnízdišť (podobně jako každoročně čápi přeletují i nejrušnější části města Brna).

    Od konce března do července se ale můžeme spíše setkat s čápem černým (Ciconia nigra), který zde v rozsáhlejších lesních komplexech občas určitě zahnízdí. Černý čáp je na rozdíl od svého příbuzného v krajině daleko méně vidět. Hnízdí i loví v lesích. Nejspíše jej zahlédneme na nebi – odspodu je celý černý vč. krku s výjimkou břicha.

    V minulosti hnízdil v tomto území i pestrobarevný dudek chocholatý (Upupa epops) – dnes jej můžeme vzácně zahlédnout jen na tahu – nejspíše během dubna. Jiný barevný klenot ptačí říše se ovšem na zdejší rybníky, potoky a jezírka pravidelně zatoulává od léta do podzimu – po vyhnízdění na řece Svratce. Jde o drobného lovce drobných rybek – ledňáčka říčního (Alcedo atthis).

    Před 20-30 lety zřejmě ani v okolí Drásova nebyl při večerních a nočních toulkách zdejšími lesy (od května do července) nějakou velkou zvláštností zajímavý typický a daleko slyšitelný hlas – monotónní až několik minut nepřetržité hrčivé „orrrrrorrrrrorrrrr….“, střídavě pomalu klesající a stoupající. Tento hlas patří lelkovi obecnému (Caprimulgus europaeus). Lelek v posledních dvaceti letech téměř vymizel z celého brněnského okolí, ale jednotlivě může i v okolí Drásova (nejspíše na lesních mýtinách) dodnes občas zahnízdit. Předpokladem tohoto nočního představení jsou ovšem vycházky až po setmění.

    Také přímo v obcích hnízdí některé zcela charakteristické druhy ptáků. Obecně známá je třeba hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) – málokdo ale asi ví, že tento druh hrdličky u nás dříve nehnízdil. Až po roce 1940 osídlil naše území expanzí z jihovýchodní Evropy. V Brně byla hrdlička zahradní poprvé zjištěna v roce 1942.

    K dalším charakteristickým ptačím obyvatelům patří v obcích jiřička obecná (Delichon urbica) a vlaštovka obecná (Hirundo rustica). I když se jejich stavy oproti minulosti velmi výrazně snížily dodnes v každé obci pravidelně hnízdí. Hnízdní kolonii jiřiček objevíme třeba na nádražní budově v Čebíně. Vlaštovky hnízdí naopak jednotlivě. Už pro svou mimořádnou užitečnost si oba druhy zaslouží lidské pozornosti. Každoročně se během dubna vrací z dalekých afrických zimovišť, aby u nás jako už po celé věky vyvedli svá mláďata a zajistili tak pokračování svého rodu. Neničme prosím jejich hnízda. Vždy lze nějak zařídit, aby nám trusem neznečišťovaly fasády či jiné – třeba prkýnkem pod hnízdem, třásněmi proti možnosti výstavby hnízd. Pokud už jsou v hnízdech vajíčka nebo dokonce mláďata – nechávejme je tento každoroční nejdůležitější životní úkol dokonat, nechejme je snůšky vysedět a následně mláďata vychovat. Zvláště u hnízdících vlaštovek (pravidelně hnízdí uvnitř objektů) můžeme znemožnit vyvedení mláďat uzavřením příletového otvoru (třeba okénka) – byť i nevědomě.

    V širším okolí obce jsou bohatě zastoupeny nejrůznější lesy. Listnaté, smíšené i jehličnaté – smrkové i borové. Ve zdejších lesích hnízdí pravidelně 7 druhů „datlů“ šplhajících po kůrách stromů a vydlabávajících si hnízdní dutiny. Největším je jednobarevný černý datel (Dryocopus martius). Oproti minulosti dnes hnízdí ve značně snížených počtech ve zdejší krajině žluny – na první pohled zeleně až zelenošedě zbarvení větší ptáci. Žluna zelená (Picus viridis) patří i dnes k obyvatelům pravidelným, naproti tomu žluna šedá (Picus canus) je již velkou vzácností.

    Další tři druhy „datlů“ jsou pestře černobíle vybarvení strakapoudi. Nejběžnější je strakapoud velký (Dendrocopos major) hnízdící všude po krajině – i v zahradách či parcích uvnitř obcí. Nejmenším (asi jako vrabec velikým) je strakapoud malý (Dendrocopos minor), jehož hnízdící páry obývají zdejší lesy značně rozptýleně – takže se s nimi příliš často nesetkáváme. Nejvzácnějším z lesních druhů strakapoudů je bezesporu strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) vázaný na starší listnaté porosty. Zjištěn byl například v doubravách na Zlobici.

    Po roce 1953 v rámci rozšiřování z jihozápadní Asie osídlil brněnské okolí další druh – strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus). V Drásově byl tehdy zjištěn poprvé v roce 1956. I když údaje o jeho aktuálním výskytu odtud chybí, je velmi pravděpodobné, že tu dodnes pravidelně, i když v minimálním počtu, hnízdí. Strakapoud jižní je teplomilným druhem obývajícím především sady a zahrady a také zástavby obcí a měst (parky, stromořadí apod.).

    Posledním „datlem“ je krutihlav obecný (Jynx torquilla). Jde o jakéhosi nepravého „datla“, který si sám hnízdní dutiny nevydlabává, ale využívá ke hnízdění dutiny již existující – případně s oblibou hnízdní budky. Na rozdíl od ostatních „datlů“ u nás nezimuje. Přezimuje daleko na jih v Africe, odkud se každoročně vrací během dubna. Samci se po návratu ozývají pronikavým kňučivě znějícím voláním „é é é é …“. Zbarvení krutihlava je mimořádně ochranné (podoby kůry stromů) a i z několika metrů můžeme mít někdy problém s jeho rozlišením. Krutihlav není vysloveně lesním druhem, i když pravidelně hnízdí v rozvolněných porostech, při lesních okrajích nebo v blízkosti mýtin. Daleko typičtějším prostředím jsou ovšem sady a zahrady nebo lesostepní formace.

    Zdejší lesy jsou domovem celé řady dalších ptačích druhů – zvláště drobných pěvců. Většinu z nich ale můžeme zastihnout i jinde než v lesích. V břehových porostech, v sadech a zahradách, v polních lesících nebo na křovinatých stráních.

    Hojně v listnatých a smíšených lesích hnízdí obecně známá sýkora koňadra (Parus major) a drobná sýkora modřinka (Parus caeruleus). Rozptýleně se přidružují babky s typickou černou čepičkou: sýkora babka (Parus palustris) a vzácná sýkora lužní (Parus montanus). Na jehličnaté a smíšené porosty je vázána sýkora uhelníček (Parus ater) a dosti rozptýleně se vyskytující sýkora parukářka (Parus cristatus). Zvláště při lesních okrajích můžeme narazit na mlynaříka dlouhoocasého (Aegithalos caudatus). Tedy 7 druhů sýkor pravidelně ve zdejších lesích hnízdí i zimuje.

    Z pěnkavovitých je zastoupena především pěnkava obecná (Fringilla coelebs) a dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes) – s mohutným kuželovitým zobákem.

    Podobně jako datli šplhají po kmenech a větvích stromů brhlíci lesní (Sitta europaea) s rezavou spodinou a modrošedým hřbetem – na rozdíl od datlů ale pravidelně běhají po kůře i hlavou dolů – datli „jen“ couvají s hlavou stále namířenou nahoru. Také nenápadně vybarvený šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris) šplhá po kůže stromů – jen směrem nahoru, potom přeletuje k bázi jiného stromu a zase šplhá vzhůru.

    Z dalších běžně hnízdících druhů je třeba připomenout budníčka lesního (Phylloscopus sibilatrix), budníčka menšího (Phylloscopus collybita), pěnici černohlavou (Sylvia atricapilla), pěnici slavíkovou (Sylvia borin), červenku obecnou (Erithacus rubecula) s typickou sytě rezavou přední částí těla, sojku obecnou (Garrulus glandarius), kosa černého (Turdus merula), brávníka obecného (Turdus viscivorus), drozda zpěvného (Turdus philomelos) a špačka obecného (Sturnus vulgaris). V jehličnatých a smíšených porostech pravidelně hnízdí naše nejmenší druhy ptáků: tažný králíček ohnivý (Regulus ignicapillus) a zimující králíček obecný (Regulus regulus).

    Na mýtinách, v rozvolněných porostech či při lesních okrajích můžeme od konce dubna do června naslouchat typickým zpěvům samečků lindušky lesní (Anthus trivialis) – při přednesu pravidelně vyletují z vrcholových partií stromů a poté s roztaženými křídly usedají nedaleko na jiný strom, jejich zpěv končí zcela typickým protáhlým „… ciá ciá ciá“.

    Na lesních pasekách se na jaře pravidelně ozývá zpěv pěvušky modré (Prunella modularis) nebo monotónní jemné cvrčení cvrčilky zelené (Locustella naevia). Nejspíše ve stinných a vlhčích úžlabích a údolích (s oblibou protékaných byť jen přechodnými potůčky) spatříme drobného hnědého střízlíka obecného (Troglodytes troglodytes) s charaktersiticky trvale zdviženým ocáskem.

    Pravidelně se z lesů ozývá volání samečků kukačky obecné (Cuculus canorus), každoročně někde v odlehlých porostech zahnízdí nějaký pár krkavce velkého (Corvus corax), zcela výjimečně může na lesních mýtinách nebo při lesních okrajích zahnízdit převzácný skřivan lesní (Lullula arborea) – v minulosti vcelku běžný obyvatel zdejší lesnaté krajiny, především v teplomilných doubravách zaslechneme flétnový zpěv „dividlio“ patřící exoticky vybarvené žlutočerné žluvě hajní (Oriolus oriolus), typickými obyvateli doubrav jsou černobíle zbarvení lejsci bělokrcí (Ficedulla albicollis).

    Jen v některých letech zahnízdí ve zdejších lesích vzácně nějaký pár čížka lesního (Carduelis spinus). Jen v letech bohatých na smrkové šišky se častěji setkáme s křivkou obecnou (Loxia curvirostra) – s typicky překříženým zobákem uzpůsobeným k vylupování semen ze šišek. Jen velmi rozptýleně zde můžeme rok co rok narazit na hnízdící hýly obecné (Pyrrhula pyrrhula) – krásně zbarvení samečci jsou cihlově červení se sytě černou čepičkou.

    Zcela běžně hnízdí v lesích holub hřivnáč (Columba palumbus). Jen zcela ojediněle bychom mohli z nějakých starších (zejména bukových) porostů zaslechnout krátké a tlumené volání „hu“ velmi vzácného holuba doupňáka (Columba oenas).

    Podél lesních potůčků severně Všechovic možná dodnes i hnízdí sluka lesní (Scolopax rusticola). Ještě před rokem 1950 jistě, i když zřejmě již tehdy dosti vzácně, hnízdil i jeřábek lesní (Bonasa bonasia) a snad i tetřívek obecný (Tetrao tetrix). Dnes se zde s nimi již nesetkáme.

    Nejspíš na pasekách v borových lesích můžeme zpozorovat pestře vybarveného rehka zahradního (Phoenicurus phoenicurus). Na rozdíl od obecně známého rehka domácího (Phoenicurus ochruros) není příliš znám. To rehka domácího – kominíčka – zná  skoro každý. Patří k hojným obyvatelům všech obcí. Z afrických zimovišť se navrací na přelomu března a dubna. S oblibou posedává na střechách a anténách a přednáší typický zpěv s vrzavě skřípavým zakončením. S velkou oblibou  pocukává ocáskem.

    Ať se v území pohybujeme od května do července kdekoliv a máme výhled na oblohu, spatříme nějakého rorýse obecného (Apus apus). Hnízdí sice výhradně na vysokých stavbách – třeba kostelních věžích, ale létající hmyz loví v širokém okolí. Rorýs patří k nejlepším ptačím letcům. S výjimkou hnízdění (sezení na vejcích, pobyty na hnízdě při krmení mláďat) se zdržuje stále na nebi – ve vzduchu, i během nocování.

    Z lesů se nyní přesuňme do otevřených terénů zemědělsky využívané krajiny. I zde hnízdí celá řada druhů ptáků, i těch nejvzácnějších.

    S některými specifickými druhy se můžeme setkat na potocích zájmového území. Nejspíše u pískovny pod nádražím Čebín by se mohlo objevit vakovité hnízdo drobného moudivláčka lužního (Remiz pendulinus) zavěšené ve větvoví vrb. Nejbližší hnízdiště v nivě Svratky (v objektu vodárny u Březiny) není tak daleko, i když zde v posledních letech hnízdí jen velmi vzácně.

    Jiným druhem, který pravidelně hnízdí na řece Svratce je skorec vodní (Cinclus cinclus). Zvláště v zimě se mohou jednotliví ptáci zatoulat i hlouběji po toku Lubě. Skorec má postavu drozda s většinou mírně vztyčeným ocasem a typickou bílou velkou náprsenkou, shora je tmavý. S oblibou posedává na kamenech vyčnívajících z vody, případně na břehu. Živí se bezobratlými tekoucích vod – v hlubší vodě dokáže plavat a potápět se, dokáže pobíhat po dně. Pozorování živícího se skorce patří k nezapomenutelným zážitkům z naší přírody.

    V břehových porostech se zastoupením starších stromů často hnízdí lejsek šedý (Muscicapa striata). V hustých břehových porostech Lubě každoročně z jara zaznívají monotónní zpěvy samečků cvrčilky říční (Locustella fluviatilis). Zcela typickým obyvatelem Lubě i drobnějších potůčků je konipas horský (Motacilla cinerea), častěji se zde setkáme i s konipasem bílým (Motacilla alba), který ovšem na vody není tolik vázán a může zahnízdit i daleko od nich. Konipasi mají typicky dlouhý ocas, kterým často pokyvují.

    Otevřená zemědělsky využívaná – polní krajina je osídlena pestrým společenstvem druhů volných prostranství. Asi nejtypičtější je skřivan polní (Alauda arvensis).

    Nejznámější skupinou jsou tzv. polní kuři: bažanti, koroptve a křepelky. Křepelka polní (Coturnix coturnix) je tažná a z afrických zimovišť se navrací během druhé poloviny dubna. Přímo ji zahlédneme jen zcela ojediněle. Spíše se nám kohoutci prozradí charakteristickým a obecně známým voláním „pět peněz“. S oblibou se ozývá ve večerních a nočních hodinách. Podobně jako zbývajících polních kurů i křepelek oproti minulosti výrazně ubylo. Přesto se s jejím hlasem můžeme každoročně v území setkat na více místech – od poloviny dubna do července. Každoroční početní stavy křepelek jsou do značné míry odvislé od klimatických podmínek. Za suchých jar jich bývá poněkud více a naopak za jar vlhčích poněkud méně.

    Koroptev polní (Perdix perdix) je původním obyvatelem středoevropské krajiny. Tráví u nás zimu, kdy se rodiny soustřeďují do společných hejn (skupin). Zpozorovat ovšem dnes více než desetičlenné zimní hejnko je opravdu velkou raritou.

    V minulosti bývala koroptev velmi hojně hnízdícím druhem po celém jihomoravském regionu (zvláště v jižní polovině). Zhruba od poloviny 19. století (odkdy se vedou statistiky úlovků) byly počty patrně setrvalé s občasnými výkyvy nahoru nebo dolů. Početní maxima byla registrována v letech 1930-1940 (jarní kmenový stav v roce 1935 byl v celém tehdejším Československu odhadován na 6.000.000 ex.). Následně několik krutých zim v letech 1939-1945 stavy koroptví silně snížilo a další pokles nastal po roce 1950. Ještě v roce 1965 byl odhadován jarní kmenový stav pro celé bývalé Československo na téměř 800.000 ptáků. V nižších a středních polohách jihomoravského regionu dosahovala v tomto roce hustota 10-20 ex. / 100 ha honební plochy, na ostatním území zhruba do 10 ex. / 100 ha. V letech 1985-1989 byla početnost pro celou Českou republiku odhadnuta na max. 18.000 párů tj. 36.000 ptáků s tím, že jde o velmi optimistický odhad). Hlavní příčiny tak radikálního snížení početnosti je třeba hledat především v nejrůznějších faktorech intenzifikace zemědělství po roce 1950.

   Posledním polním kurem je bažant obecný (Phasianus colchicus). První zprávy o umělém chovu bažanta (původní stanoviště druhu jsou od Blízkého východu přes střední Asii až na Dálný východ) v Čechách pocházejí z 11. století. Zprávy o nálezech kostí bažantů ve staroslovanských hradištích, publikované v archeologické literatuře, nejsou dostatečně ověřeny. Přesto není vyloučeno, že se bažant choval na našem území již v dobách římské expanze a přetrval pak ve volnosti i nadále. Již ve středověku byl bažant uměle i polodivoce chován a vysazován do volné přírody. Ještě v první polovině 20. století byl u nás bažant chován v bažantnicích a do volné přírody pronikal jen vzácně. Teprve po roce 1950 se začaly počty silně zvyšovat a maxima bylo dosaženo v roce 1970. Nejvyšší početnosti dosahoval tehdy na Břeclavsku – v roce 1965 byly zdejší kmenové stavy až 30 ex. / 100 ha honební plochy. Asi do roku 1979 se početnost udržovala zhruba na stejné úrovni, ale poté následoval velký pokles až do té míry, že bažant z volné přírody v mnoha oblastech téměř vymizel a dnes je udržován pouze umělými odchovy.

    Dalším poměrně typickým ptačím obyvatelem polí a luk bývala i v okolí Drásova čejka chocholatá (Vanellus vanellus). Na první pohled černobílý větší pták (asi velikosti holuba), zvláště za letu, na vysokých nohách a s typickou chocholkou (vztyčenými pery) na hlavě. Čejka dnes hnízdí ve zdejších polích jen velmi vzácně a zřejmě ne každý rok. V roce 2001 vyhnízdil jeden pár v polích mezi Čebínem a Drásovem. V minulosti bývala čejka zcela charakteristickým a poměrně hojným druhem zdejší polní krajiny. Čejka při hnízdění preferuje vlhčí místa (třeba i v blízkosti hnojišť), hnízdo si zakládá na zemi, ze zimovišť se navrací koncem března a začátkem dubna. Velmi typické jsou krkolomné svatební lety nad poli po příletu za pronikavých naříkavých hlasových projevů „kívit“ či „kují-vicvic“. Hnízda jsou výhradně v polích, kde dochází k jejich nemalým ztrátám během polních prací.

    Typickým obyvatelem zdejší polní krajiny je také „černobílá“ straka obecná (Pica pica) s nápadně dlouhým ocasem. Časně z jara, ještě před olistěním stromů, můžeme vysoko v korunách stromů (až v nejtenčím větvoví) spatřit jejich charakteristická „kulovitá“ hnízda – vlastní hnízdo je vždy shora opatřeno krycí „stříškou“. Stračí hnízda jsou s oblibou využívána ke hnízdění některými jinými druhy ptáků – zvláště kalousem ušatým a občas i poštolkou obecnou.

    V širším okolí Drásova objevíme celou řadu výslunných křovinatých strání, mezí, lesních okrajů s roztroušenými dřevinami, extenzivních ovocných sadů či travobylinných lad. Na všech těchto místech se vyskytuje řada dalších druhů otevřených terénů.

    Běžně zde hnízdí strnad obecný (Emberiza citrinella), stehlík obecný (Carduelis carduelis), zvonek zelený (Carduelis chloris), zvonohlík zahradní (Serinus serinus) a  také konopka obecná (Carduelis cannabina), budníček větší (Phylloscopus trochilus), pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis) nebo pěnice pokřovní (Sylvia curruca).

    Také se čtyřmi velmi vzácnými druhy se lze na těchto místech setkat. Jednak jde o poměrně dosti známého ťuhýka obecného (Lanius collurio) s typickou výraznou černou páskou přes oko, rezavohnědým hřbetem a světle šedým břichem. S oblibou posedává na vrcholcích keřů. Pro hnízdění vyhledává přednostně trnité keře (růže, trnky, hlohy), ve kterých si buduje svá hnízda. Z afrických zimovišť se vrací během první poloviny května.

    Jen o něco později se objevuje pěnice vlašská (Sylvia nisoria). Na rozdíl od ťuhýka ji není příliš vidět, spíše zaslechneme její zpěv – lépe zcela typické varování „errrrr“ z hustých křovin. Podobně jako ťuhýk vyhledává trnité křoviny a ťuhýka často na lokalitách neodmyslitelně doprovází. Zejména v centru rozšíření v teplých polohách jižní Moravy. V okolí Drásova je přece jen velmi vzácná a tak ji společně s ťuhýkem objevíme jen velmi vzácně.

    V posledních letech se stále od jihu k severu rozšiřuje další převzácný ptačí druh. Jde o strnada lučního (Miliaria calandra), který v minulosti hnízdil všude kolem Brna v otevřených terénech zcela pravidelně – zvláště v souvislosti s loukami. Poté téměř vymizel, ale během posledních 10-15 let znovu obsazuje každoročně nová a nová místa. U Drásova byl novodobě registrován na jaře 2001. S oblibou posedává na vrcholcích stromů a keřů, ale i na drátech různých vedení, odkud přednáší svůj typický krátký zpěv. Závěrečná fáze jeho zpěvu je přirovnávána ke třesení svazkem klíčů (zpěv je cvrčivý a zní jako „cikciktrililililil“).

    V první polovině 20. Století zde zcela pravidelně hnízdil i další strnad – strnad zahradní (Emberiza hortulana), který ovšem po roce 1950 postupně zcela vymizel a dnes je v okolí Brna pozorován jen zcela výjimečně na průtahu.

    Posledním ze zmíněných vzácných obyvatel je drobný bramborníček černohlavý (Saxicola torquata). Opět rád posedává na vyvýšených místech. Samečka lze celkem snadno poznat podle sytě rezavočerného břicha a černé hlavy.

    V širším okolí Drásova není žádný větší mokřad – rybník, kde bychom se mohli věnovat hnízdění či průtahu mokřadních ptáků. V některých mokřinách a rákosinách občas zahnízdí nějaký pár rákosníka obecného (Acrocephalus scirpaceus), rákosníka proužkovaného (Acrocepohalus schoenobaenus) nebo slípky zelenonohé (Gallinula chloropus). Pravidelněji hnízdí (i v „mokřadních“ porostech podél „polních“ toků strnad rákosní (Emberiza schoeniclus) s typicky „černobíle“ zbarvenou hlavou. Kachna divoká (Anas platyrhynchos) hnízdí v celém území jen velmi vzácně.

    Zcela typickým obyvatelem polní krajiny je ovšem rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris). Nejde ovšem o typického „mokřadního“ rákosníka. Nejčastěji zde hnízdí v hustých bylinných porostech podél vodotečí či v řepkových polích. S velkou oblibou zpívá v noci. Jde o jednoho z našich nejlepších pěvců. Pokud půjdeme již za tmy třeba z Drásova na čebínské nádraží, jistě nejednoho zpívajícího samečka od poloviny května do konce června uslyšíme a můžeme jeho nemalé pěvecké schopnosti posoudit. Jiný pták zde jistě v tu dobu zpívat nebude.

    I v zimě je v okolí Drásova na co se dívat. O dravcích a volavkách již byla řeč výše. S oblibou v břehových porostech se v tu dobu potulují hejna čížků, hýlů obecných či vzácnějších čečetek zimních (Carduelis flammea). V lesích se ze severněji položených hnízdišť může objevit nějaký jedinec ořešníka kropenatého (Nucifraga caryocatactes). V polích se někdy na zimu usadí zimují velký „černobílý“ ťuhýk šedý (Lanius excubitor). Polní krajinou se potulují hejna drozdů kvíčal (Turdus pilaris) – nejspíše je zastihneme v polích nebo v břehových porostech. Hrdličky zahradní se v zimním období denně shromažďují na společných nocovištích – nejčastěji v zemědělských areálech kde nacházejí dostatek potravy. Někdy se v kraji zastaví nějaké hejnko brkoslavů severních (Bombycilla garrulus) – nejspíše budou hodovat na nějakých bobulovinách (jeřáb, bez, ochmet).

    Lesy jsou na první pohled v zimě na ptactvo chudé. Ale je to jen zdání. Nejsou rozmístěni plošně jako na jaře, ale soustřeďují se do často smíšených hejn více druhů (různé druhy sýkor, šoupálci, brhlíci, strakapoudi nebo králíčci) a po lesích se potulují. Na taková hejna, která jsou stále v pohybu tedy musíme nejprve narazit. Potom na docela malém místě a během krátké chvíle můžeme spatřit i více než 10 druhů zimujících lesních ptáků.

    Podobná je situace v otevřených terénech, kde v tomto pro ptáky nelehkém období (zvláště za tuhých mrazů či vyšší sněhové pokrývky), můžeme při toulkách potkávat mnohdy velmi početná hejna hlavně pěnkavovitých druhů. Podobně jako v lesích bývají často smíšená i z více druhů – pěnkav, zvonků, stehlíků, čížků, severských jíkavců (Fringilla montifringilla) nebo často se přidávajících strnadů obecných. S oblibou se zdržují na neudržovaných plochách bujně zarostlých nejrůznějšími bylinami, z kterých si vybírají semena.

    Poměrně vysoká je v zimě početnost ptáků v lidských sídlech. Bývá tam tepleji, bývá tam dosti různorodé potravy a navíc je lidé velmi často přikrmují. Na krmítkách můžeme v zimě zastihnout celou řadu druhů. Ať už jde o kosy, hrdličky, pěnkavy, zvonky, různé druhy sýkor, brhlíky, strakapoudy nebo severské hosty – jíkavce. Zvláště za tuhých mrazů a vysoké sněhové pokrývky jsou ptáci za tyto lidské aktivity nesmírně vděční. Potrava je v tu dobu v krajině jen obtížně dostupná, postupně ji během zimy v krajině ubývá, ptáci musí za nízkých teplot neustále doplňovat vydávanou energii.

    Bohatství ptáků je v širším okolí Drásova vskutku nemalé a je možné zde během roku spatřit či zaslechnout bohatě přes 100 druhů.

Ostatní

   Ve zdejší přírodě se samozřejmě vyskytuje obrovské množství dalších živočišných druhů – zejména bezobratlých. Připomenu jen některé. Nejspíše v doubravách se během června můžeme setkat s naším největším broukem – roháček obecným (Lucanus cervus). Aktivní začínají být v podvečer, kdy je nejlepší se na ně v tu dobu zajít podívat – jistě nějakého spatříme jak pomalu, ale za mimořádně rychlého mávání křídly, přeletuje ze stromu na strom. Mohutná klepeta roháčích samců jsou jen ztěží přehlédnutelná.

    Například na Malhostovické pecce můžeme v květnu nebo červnu pozorovat svatební lety našich otakárků. Shromažďují se za tím účelem na vyvýšených místech v krajině. Vyskytují se zde oba druhy. Otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) i otakárek fenyklový (Papilio machaon).

    Například na vápencové škrapové stepi přírodní památky Na lesní horce můžeme koncem léta při pozorném prohlížení travobylinných porostů objevit velkou (zeleně nebo okrově zbarvenou) kudlanku nábožnou (Mantis religiosa), která se v posledních 10-15 letech rozšířila víceméně plošně po celé jižní Moravě.

Zvláště chráněná území

    V širším okolí Drásova je dnes vyhlášeno 5 zvláště chráněných území. Ve všech případech jde především o nesmírně cenné botanické lokality s populace celé řady chráněných a ohrožených druhů rostlin.

Přírodní památka Malhostovická pecka

    Přírodní památka Malhostovická pecka byla vyhlášena v roce 1980 na ploše 1,85 ha v k.ú. Malhostovice a je tvořena vyvýšeným skalním útvarem z devonských vápenců (300-332 m n.m.) se skalní stepí a teplomilnými stepními společenstvy s roztroušenými dřevinami při úpatí. Lokalita je obklopena intenzivně obhospodařovanou zemědělskou půdou. Přírodní památka je především stepní lokalitou a dřeviny jsou v území zastoupeny jen roztroušeně, především při jižním úpatí. Především jde o více druhů keřů: růži šípkovou (Rosa canina), svídu krvavou (Swida sanguinea), trnku obecnou (Prunus spinosa) vč. některých dalších. Také tu najdeme některé druhy ovocných stromů.

    Původní areál byl v době první republiky narušen těžbou vápence, čímž nepochybně došlo k úbytku řady významných druhů a oslabení jejich populací, jelikož těžba byla prováděna na jižních a jihozápadních svazích. Přesto byla tato část z velké části znovu osídlena původními druhy z bezprostředního okolí.

    Přírodní památka chrání geomorfologicky významný vápencový útvar se společenstvy skalní stepi a výskytem zvláště chráněného silně ohroženého koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis).

    Hlavním předmětem ochrany  je uchování vzácných teplomilných druhů na skalnaté a travinné stepi na karbonátových a vápencových půdách. Na lokalitě se vyskytuje řada teplomilných mechů a lišejníků.

    Významné druhy rostlin jsou zastoupeny celou řadou vzácných druhů. Ze zvláště chráněných se vyskytuje velmi početně koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) a dále lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites). Ohrožené druhy rostlin zařazené na Červeném seznamu naší flóry jsou zastoupeny například huseníkem ouškatým (Arabis auriculata), chlupáčkem hadincovitým (Pilosella echioides), tařinkou horskou (Alyssum montanum) a rozrazilem rozprostřeným (Veronica prostrata). Navíc zde rostou některé další regionálně významné druhy jako je kručinka chlupatá (Genista pilosa), ostřice nízká (Carex humilis), česnek chlumní (Allium senescens subsp. montanum), čistec přímý (Stachys recta) a divizna knotkovitá (Verbascum lychnitis).

    Významné druhy živočichů jsou zastoupeny především pestrým společenstvem bezobratlých, mimo jiné zde žije i teplomilná kriticky ohrožená kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Z obratlovců stojí za zmínku ještěrka obecná (Lacerta agilis) a hnízdící ťuhýk obecný (Lanius collurio) a bramborníček černohlavý (Saxicola torquata).

Přírodní památka Drásovský kopeček

    Přírodní památka Drásovský kopeček byla vyhlášena v roce 1980 na ploše 0,71 ha v k.ú. Malhostovice a je tvořena skalními útvary z devonských vápenců se skalní stepí (312-321 m n.m.)  s pomístně roztroušenými dřevinami při úpatí. Lokalita je obklopena intenzivně obhospodařovanou zemědělskou půdou. Přírodní památka je především stepní lokalitou a dřeviny jsou v území zastoupeny jen roztroušeně. Především jde o více druhů keřů: růži šípkovou (Rosa canina), svídu krvavou (Swida sanguinea), trnku obecnou (Prunus spinosa), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) a některé další. Stromy jsou zastoupeny především lískou obecnou (Corylus avellana).

    Přírodní památka chrání geomorfologicky významný vápencový útvar se společenstvy skalní stepi a výskytem zvláště chráněného silně ohroženého koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis).

    Zdejší květena travnaté a skalnaté stepi je obdobná jako v nedaleké PP Malhostovická pecka, je poněkud chudší na druhy.

   Významné druhy rostlin jsou zastoupeny celou řadou vzácných druhů. Ze zvláště chráněných se vyskytuje početně koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) a dále lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites). Ohrožené druhy rostlin zařazené na Červeném seznamu naší flóry jsou zastoupeny tařinkou horskou (Alyssum montanum), modřencem chocholatým (Leopoldia comosa) a rozrazilem rozprostřeným (Veronica prostrata). Navíc zde rostou některé další regionálně významné druhy jako je svízel sivý (Galium glaucum) a mochna písečná (Potentilla arenaria).

    Významné druhy živočichů jsou zastoupeny především pestrým společenstvem bezobratlých. Z obratlovců stojí za zmínku ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis) a hnízdící ťuhýk obecný (Lanius collurio).

Přírodní památka Zlobice

    Přírodní památka Zlobice byla vyhlášena v roce 1984 na ploše 53 ha v k.ú. Malhostovice a Kuřim a je tvořena široce klenutým hřbetem se dvěma vrcholy, oddělenými širokým sedlem, se svahy různých expozic (290-394 m n.m.). Na východní straně jsou táhlé mírné svahy, na straně západní, severní a jižní jsou svahy strmější, místy podélně rozčleněné svahovými hřbety, úvaly až roklemi.

   Dominantními dřevinami lesních porostů je dub zimní (Quercus petraea) a lokálně habr obecný (Carpinus betulus). Z dalších (přimíšených) druhů zde objevíme břízu bělokorou (Betula pendula) nebo osiku obecnou (Populus tremula). V keřovém podrostu se uplatňuje především líska obecná (Corylus avellana) a dále dřín obecný (Cornus mas), svída krvavá (Swida sanguinea), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) nebo krušina olšová (Frangula alnus). V jižních výslunných lemech lesních porostů se vyskytuje třešeň křovitá (Cerasus fruticosa).

    Ve značné části přírodní památky se projevuje negativní vliv dominující lipnice hajní, jejíž nástup započal po zániku pařezinového hospodaření koncem 50. let. Podle provedeného výzkumu byl zdejší fytogenofond tímto druhem tak ovlivněn, že došlo k zániku 64% původních rostlinných druhů.

   Přírodní památka chrání přírodě blízký až přirozený lesní porost se zbytky teplomilných stepních a lesostepních společenstev při výslunných okrajích lesních porostů s bohatým výskytem zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin.

    Zdejší květena je charakterizována mimo jiné hojným výskytem vstavačovitých – orchidejí a při lemech lesního komplexu druhově bohatými teplomilnými společenstvy s celou řadou chráněných a ohrožených druhů. Ze zvláště chráněných (celkem 16 druhů - !!!) se vyskytuje lýkovec vonný (Daphne cneorum), pomněnka úzkolistá (Myosotis stenophylla), hladýš pruský (Laserpitium pruthenicum), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), vstavač vojenský (Orchis militaris), pryšec hranatý (Tithymalus angulatus), stařinec celolistý (Tephroseris integrifolia), hvozdík pyšný (Dianthus superbus), škarda ukousnutá (Crepis praemorsa) okrotice bílá (Cephalanthera alba), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), dvojštítek hladkoplodý (Biscutella laevigata), medovník velkokvětý (Melitis melissophyllum), chrpa chlumní (Cyanus triumfettii) a dřín obecný (Cornus mas).

    Ohrožené druhy rostlin zařazené na Červeném seznamu naší flóry jsou zastoupeny křivatcem rolním (Gagea villosa), plicníkem úzkolistým (Pulmonaria angustifolia), třešní křovitou (Cerasus fruticosa), chrastavcem doubravním (Trichera drymeia), prvosenkou jarní (Primula veris subsp. canescens), tomkovicí jižní (Hierochloe australis) nebo růží galskou (Rosa gallica). Navíc zde roste řada dalších regionálně významných druhů.

    Významné druhy živočichů jsou zastoupeny v lese slepýšem křehkým (Anguis fragilis), v lesních lemech ještěrkou obecnou (Lacerta agilis). Z hnízdících druhů ptáků jde především o žluvu hajní (Oriolus oriolus), lejska bělokrkého (Ficedula albicollis) a krutihlava obecného (Jynx torquilla).

Přírodní památka Na lesní horce

    Přírodní památka Na lesní horce byla vyhlášena v roce 1981 na ploše 0,70 ha v k.ú. Čebín. Nachází se na jihozápadně exponovaných svazích masívu Čebínského kopce (cca 300 m n.m.) a je tvořena vápencovou škrapovou stepí se spoře roztroušenými dřevinami a teplomilnými travobylinnými společenstvy. Na ploše chráněného území objevíme jen řídce roztroušené či nalétlé dřeviny: v okolí uměle vysazenou borovici lesní (Pinus sylvestris), z keřů jde o růži šípkovou (Rosa canina) a ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), z původních dřevin o dub zimní (Quercus petraea).

    V minulosti rozsáhlá lokalita s největší populací koniklece velkokvětého na Kuřimsku byla z velké části  zalesněna borovicí, takže populace koniklece je silně potlačena. Zbylé lesostepní polanky zarůstají akátem. V prostoru chráněného území jsou pozůstatky po těžbě vápence (lůmek). V minulosti se tu nacházely rozsáhlé volné travnaté (škrapové) plochy. Dnešní chráněné území je zbytkem (fragmentem) v minulosti rozsáhlého botanicky neobyčejně cenného areálu.

    Přírodní památka chrání škrapovou skalní step s teplomilnou stepní vegetací. Především s početným výskytem zvláště chráněného silně ohroženého koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis).

    Zdejší teplomilná společenstva na vápencovém podkladu jsou velice pestrá a druhově bohatá.  Ze zvláště chráněných druhů se vyskytuje koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), hvězdnice chlumní (Aster amellus) a chrpa chlumní (Cyanus triumfettii). Ohrožené druhy rostlin zařazené na Červeném seznamu naší flóry jsou zastoupeny  hořečkem brvitým (Gentianopsis ciliata), černýšem rolním (Melampyrum arvense), seselem ročním (Seseli annuum) nebo lnicí kručinkolistou (Linaria genistifolia). Navíc zde roste řada dalších regionálně významných druhů jako je ovsíř luční (Helictotrichon pratense) nebo ostřice nízká (Carex humilis).

    Významné druhy živočichů jsou zastoupeny slepýšem křehkým (Anguis fragilis), ještěrkou obecnou (Lacerta agilis) a také užovkou hladkou (Coronella austriaca). Z hnízdících druhů ptáků jde především o lindušku lesní (Anthus trivialis). Z bezobratlých se poměrně hojně vyskytuje teplomilná kudlanka nábožná (Mantis religiosa).

Přírodní rezervace Obůrky- Třeštenec

    Přírodní rezervace Obůrky-Třeštěnec byla vyhlášena v roce 1990 na ploše 3,25 ha v k.ú. Moravské Knínice (i když je prakticky mimo zájmové území, je uvedena vzhledem k její unikátnosti) a je situována v průkopu zamýšlené německé dálnice z let 1940-44 (290-303 m n.m.). Je tvořena mokřadními travobylinnými společenstvy na dně trvale zamokřeného úvozu, ve kterém pramení protékající bezejmenný tok. Svahy úvozu jsou z větší části zarostlé rozptýlenými až zapojenými porosty dřevin. Celková expozice lokality je jižní až jihovýchodní. Území je obklopeno zemědělskou intenzivně obhospodařovanou půdou. Na svazích úvozu se uplatňuje řada druhů dřevin, které se do území dostaly prostřednictvím spontánního náletu semen. Většinou jde o druhy nenáročné a tzv. pionýrské, osidlující nově vzniklá stanoviště, například po terénních pracech, jaké před mnoha desítkami let proběhly i zde. Vyskytuje se především topol bílý (Populus alba), bříza bělokorá (Betula pendula), borovice lesní (Pinus sylvestris) a osika obecná (Populus tremula). Na zamokřeném dnu objevíme vrbu bílou (Salix alba), vrbu křehkou (Salix fragilis) a vrbu nachovou (Salix purpurea).

   Přírodní rezervace chrání unikátní mokřadní travobylinná společenstva s bohatým výskytem zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin - především orchidejí.

    Zdejší květenu poprvé popsal v roce 1972 botanik Josef Dvořák. Postupnou sukcesí dospěla vegetace do dnešního stavu, kdy na dně představuje trvalý travní porost na podmáčené půdě s podílem vápenitých částic a na přilehlých svazích stromovou a keřovou formací.  Zvláště chráněné druhy rostlin jsou zastoupeny pětiprstkou žežulníkem hustokvětou (Gymnadenia conopsea subsp. densiflora), prstnatcem pleťovým (Dactylorhiza incarnata), kruštíkem bahenním (Epipactis palustris), sítinou slaniskovou (Juncus gerardii), vemeníkem dvoulistým (Platanthera bifolia) a hořcem křížatým (Tretorhiza cruciata). Ohrožené druhy rostlin zařazené na Červeném seznamu naší flóry jsou zastoupeny  hořečkem brvitým (Gentianopsis ciliata), hrachorem srstnatým (Lathyrus hirsutus) nebo zeměžlučí spanilou (Centaurium pulchellum).

Významné krajinné prvky

    Po roce 1992 bylo referátem životního prostředí Okresního úřadu Brno-venkov v širším okolí Drásova na základě terénních průzkumů evidováno a následně postupně registrováno mnoho desítek významných krajinných prvků.

    Významné krajinné prvky mají nejen v rámci samotných katastrů mimořádný význam z hlediska ochrany druhové rozmanitosti (včetně chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů). Vymapované významné krajinné prvky si v každém katastru zasluhují maximální ochrany a pozornosti z hlediska potřebných biotechnických zásahů ve prospěch dochovaných cenných společenstev, jednotlivých rostlinných i živočišných druhů, autochtonních dřevin a podobně. Každé takové místo by mělo být chloubou té které obce. Vždyť jde o uchování rozmanitosti přírody, v naší převážně dosti uniformní krajině, pro budoucí generace. Každé takové místo přesahuje obecní rámec a je nezastupitelné v celém systému ochrany přírody celého brněnského okolí, celé naší krajiny.

Významné krajinné prvky v kat. území Čebín

01      VKP DÁLKY

    Široce klenutý izolovaný vápencový vrch (6 ha, 300-354 m n.m.) na styku s horninami brněnského masívu se svahy převážně jižní a jihovýchodní expozice. V severní části s opuštěným lomem. V lomu probíhá na skalních stěnách přirozená sukcese pionýrských dřevin – borovice lesní (Pinus sylvestris), jívy (Salix caprea) aj. Na vrcholu a svahu s vápencovými kameny vystupujícími na povrch jsou druhově pestrá travobylinná lada (cca 3 ha). Významné druhy rostlin jsou zastoupeny například růží malokvětou (Rosa micrantha), česnekem kulatohlavým (Allium spaherocephalon), lnicí kručinkolistou (Linaria genistifolia), seselem ročním (Seseli annuum) nebo silenkou ušnicí (Silene otites). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí kosení, redukce cizorodého akátu, případné probírky dřevin ve prospěch volných ploch s cennými společenstvy a samozřejmě nepokračovat v těžbě.

02      VKP U PÍSKOVNY

    Dno údolí Hradčanského potoka (1 ha) s drobným polním lesíkem na podmáčeném stanovišti s přírodě blízkou dřevinnou skladbou s převažujícími vrbami (Salix sp.). Z hlediska zájmů ochrany přírody jsou žádoucí zdravotní a výchovné probírky, případné ořezávání vytypovaných vrb.

03      VKP PÍSKOVNA

    Opuštěný dobývací prostor pískovny (1 ha, zasahuje do kat. území Sentice) v sv. orientovaném svahu údolí Hradčanského potoka s mokřadním biotopem – jezírkem s mokřadními porosty. Rozmnožovací lokalita obojživelníků: skokan štíhlý (Rana dalmatina), ropucha obecná (Bufo bufo) aj. Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí lokalitu ponechat přirozenému vývoji.

04      VKP ČEBÍNSKÁ HORKA

    Výrazný kopeček na styku devonských vápenců a granodioritů brněnské vyvřeliny (4 ha, 290-348 m n.m.). Mírné až strmé svahy různých expozic jsou podélně zvlněny hřbety a svahovými úpady až žleby, na hřbetech místy vápencový skelet, ve vrcholové části vystupují vápencové skalky. Mezoklimaticky se dosti výrazně liší severní (chladnější a vlhčí) a jižní (teplejší a sušší) svahy. Větší část severně od vrcholu je kryta listnatým porostem s převahou habru obecného (Carpinus betulus) s ojedinělou příměsí dubu letního (Quercus robur) a dubu zimního (Quercus petraea), na bázi svahu též buku lesního (Fagus sylvatica), zvláště ve vrcholové části s příměsí javoru klenu (Acer pseudoplatanus) a javoru mléče (Acer platanoides), babyky obecné (Acer campestre) a lípy širolisté (Tilia platyphyllos). V keřovém patře rostou brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa) a dřín obecný (Cornus mas), který ve vrcholové části vytváří téměř souvislý podrost spolu s lískou obecnou (Corylus avellana). Ekoton lesního okraje ve vrcholové části tvoří dub zimní, babyka, ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), svída krvavá (Swida sanguinea) a trnka obecná (Prunus spinosa). Na přiléhající horní části jižního svahu jsou druhově výjimečně bohatá teplomilná lada, z části zalesněná borovou kulturou.

    Významné druhy rostlin jsou zastoupeny například koniklecem velkokvětým (Pulsatilla grandis), medovníkem velkovětým (Melittis melissophyllum), omějem vlčím (Aconitum vulparia), pomněnkou úzkolistou (Myosotis stenophylla), plaménkem přímým (Clematis recta), lilií zlatohlávkem (Lilium martagon), chrpou chlumní (Cyanus triumfettii), dřínem obecným (Cornus mas), černýšem rolním (Melampyrum arvense), pryšcem mnohobarvým (Tithymalus epithymoides), prvosenkou jarní (Primula veris) nebo modřencem chocholatým (Leopoldia comosa).

    Významné druhy živočichů jsou zastoupeny například slepýšem křehkým (Anguis fragilis) a ještěrkou obecnou (Lacerta agilis), z ptáků zejména hnízdící linduškou lesní (Anthus trivialis).

    Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí v listnatých porostech na severních svazích uvolňovat vtroušené buky, duby a javory na úkor převládajícího habru. Ve vrcholové "dřínové" části je nutno zachovat rozvolněný závoj. Na teplomilných ladech by bylo optimální redukovat borovou kulturu a případnými probírkami dřevin udržovat "lesostepní" charakter. V opačném případě tato nejcennější část celé lokality bude do budoucna degradovat v důsledku sílícího zastínění se snižováním druhové pestrosti včetně populací některých chráněných a ohrožených druhů rostlin.

05      VKP PŘEVYCH

    Střední a spodní část strmějšího svahu (1 ha, 310-335 m n.m.) severozápadní expozice s uměle vysázeným cca 50ti-letým porostem s převahou buku lesního (Fagus sylvatica) a s příměsí jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), dubu (Quercus sp.) a javoru klenu (Acer pseudoplatanus). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí při výchovných zásazích podporovat buk.

06      VKP U POMNÍČKU

    Strmý svah (1 ha, 300-325 m n.m.) severozápadní expozice s porostem s převahou dubu zimního (Quercus petraea) i dubu letního (Quercus robur) a s příměsí habru obecného (Carpinus betulus), lípy širolisté (Tilia platyphyllos) a jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior). V ostrůvkovitém keřovém patře se uplatňuje svída krvavá (Swida sanguinea) nebo brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí se v budoucnu při obnově zaměřit na podporu přirozeného zmlazení listnáčů, nedopustit přeměnu na jehličnatou monokulturu.

07      VKP MALÝ KOPEC

    Střední a spodní část celkově široce vypuklého svahu (1 ha, 295-320 m n.m.) severní až severozápadní expozice s porostem dubu zimního (Quercus petraea) i dubu letního (Quercus robur), tloušťkově i výškově rozrůzněného a rozvolněného. Asi 30 % plochy pokrývá keřové patro ptačího zobu obecného (Ligustrum vulgare), svídy krvavé (Swida sanguinea) a zimolezu pýřitého (Lonicera xylosteum). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí v budoucnu při obnově podporovat přirozené zmlazení dubu, nedopustit přeměnu na jehličnatou monokulturu.

08      VKP KOVÁRNA

    Zvlněný krátký svah (1,70 ha, 258-264 m n.m.) se severozápadní expozicí s malým polním lesíkem s přírodě blízkou dřevinnou skladbou. Na západě porostu převaha borovice lesní (Pinus sylvestris). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí tvarový a zdravotní výběr.

09      VKP PECINKY

    Mírně ukloněná báze svahu (0,20 ha, 259-266 m n.m.) s jižní expozicí s dvěmi liniovými dřevinnými společenstvy. Ta jsou tvořena jednak mezí uprostřed rozsáhlých polí zarostlou trnkou obecnou (Prunus spinosa) s dubem zimním (Quercus petraea) a jednak krátkou strží s přírodě blízkým dřevinným porostem dubu zimního, habru obecného (Carpinus betulus) a borovice lesní (Pinus sylvestris), s cizorodým akátem (Robinia pseudoacacia) v severní části. Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí redukce akátu, ponechat přirozenému vývoji. Možná je dosadba domácími autochtonními stanovištně a geograficky odpovídajícími druhy dřevin.

Čebínka

    Čebínka bývala v minulosti mimořádně významnou botanickou lokalitou nemající v širokém okolí obdoby. I když nejcennější plochy byly v uplynulých desetiletích zničeny těžbou vápence, zůstává i nadále jednou z nejcennějších lokalit teplomilné květeny. Dodnes se tu v některých dochovaných plochách vyskytují populace desítek chráněných a ohrožených druhů rostlin. Čebínka je nezastupitelná pro jejich zachování  v tomto území.

10      VKP ČEBÍNKA - HRBATÁ

    Táhlý strmý svah (2,50 ha, 315-405 m n.m.) severní až sv. expozice od vrcholového hřbetu k úpatí, celkově široce vypuklý hřbet s ojedinělými vápencovými kameny na povrchu, s habrovou (Carpinus betulus) pařezinou s jednotlivě vtroušeným dubem zimním (Quercus petraea). Významné druhy rostlin jsou zastoupeny například okroticí bílou (Cephalanthera damasonium). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí při výchovných zásazích podporovat jednotlivě vtroušený dub a při obnově se zaměřit na jeho přirozené zmlazení.

11      VKP ČEBÍNKA - NAD VÁPENKOU

    Horní část strmého svahu (3 ha, 360-400 m n.m.) sv. až východní expozice nad okrajem svislé vápencové stěny opuštěného lomu se zhruba třicetiletým habrovým (Carpinus betulus) porostem s příměsí babyky obecné (Acer campestre) a ostrůvkovitým keřovým patrem tvořeným lískou obecnou (Corylus avellana) a dřínem obecným (Cornus mas). Významné druhy rostlin jsou zastoupeny například lilií zlatohlávkem (Lilium martagon), okroticí bílou (Cephalanthera damasonium), omějem vlčím (Aconitum vulparia), prvosenkou jarní (Primula veris) a kamejkou modronachovou (Margarospermum purpuroceruleum). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí při výchovných zásazích podporovat vtroušené dřeviny (babyka, dřín).

12      VKP ČEBÍNKA - MEZI LOMY

    Skalnatý vápencový hřbet a přiléhající horní části strmých svahů (3 ha, 360-432 m n.m.) jihovýchodní expozice s jedinečným zbytkem krasového reliéfu mezi dvěma lomy. Lokalita je mimořádná výskytem teplomilných společenstev podmíněným vápencovým podložím. Silně krnící a rozvolněné porosty dubu šípáku (Quercus pubescens), dubu zimního (Quercus petraea), babyky obecné (Acer campestre), habru obecného (Carpinus betulus), jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), borovice lesní (Pinus sylvestris), ojediněle břeku obecného (Sorbus torminalis) a keřů: dřínu obecného (Cornus mas), třešně křovité (Cerasus fruticosa), mahalebky obecné (Padellus mahaleb), brslenu bradavičnatého (Euonymus verrucosa), ptačího zobu obecného (Ligustrum vulgare), řešetláku počistivého (Rhamnus catharticus) nebo svídy krvavé (Swida sanguinea).

   Vrcholové vápencové skály Čebínky jsou jedinečným dochovaným reliktem původní jedinečné botanické lokality zaniklé těžbou vápence na vrcholu a východních svazích. Významné druhy rostlin jsou zastoupeny dubem šípákem (Quercus pubescens), dřínem obecným (Cornus mas), okroticí bílou (Cephalanthera damasonium), třešní křovitou (Cerasus fruticosa), huseníkem ouškatým (Arabis auriculata), mahalebkou obecnou (Padellus mahaleb), kamejkou modronachovou (Aegonychon purpurocaeruleum), tařinkou horskou (Alyssum montanum), lnicí kručinkolistou (Linaria genistifolia), strdivkou brvitou (Melica ciliata), prvosenkou jarní (Primula veris subsp. Canescens), pryšcem mnohobarvým (Tithymalus epithymoides), plicníkem měkkým (Pulmonaria mollis) nebo ostřicí Micheliovou (Carex michelii). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí lokalitu vhodnými biotechnickými zásahy a v rámci celkové rekultivace lomu stabilizovat.

13      VKP ČEBÍNKA - ÚPATÍ

    Jihozápadní část Čebínky nenarušené těžbou vápence (8 ha, 290-410 m n.m.) s pestrou mozaikou stanovišť hostících jak lesní, tak především teplomilná společenstva. Mírnější úpatí západních strmých svahů Čebínky se silně rozvolněným starým porostem borovice lesní (Pinus sylvestris) s ostrůvkovitým podrostem svídy krvavé (Swida sanguinea), dřínu obecného (Cornus mas), dubu zimního (Quercus petraea) nebo řešetláku počistivého (Rhamnus catharticus). "Lesostepní" formace podél jižní a západní hrany lomu představují jedinečný fragment původní skalní stepi s řadou významných rostlinných druhů. Na výslunném okraji borového lesa 300 m sv. od obce (západním okraji lesa na Čebínce) je druhově bohaté travobylinné teplomilné společenstvo. Ve smíšeném lese na hranici s lomem se početně vyskytuje orchidej – okrotice bílá (více než tisíc rostlin) a v posledních letech zde byl zjištěn pro Českou republiku zcela nových druh orchideje – kruštík oddálený (Epipactis distans) a pravděpodobně ještě další – Epipactis pseudopurpurata. Zmíněný prosvětlený lem borového lesa je jedinou lokalitou na okrese Brno-venkov (mimo CHKO Moravský kras, kde se vyskytuje další druh orchideje -kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens). Při jihozápadním úpatí lesních porostů se dále nachází zhruba hektarová bývalá pastvina s jedinečným teplomilným společenstvem, mimo jiné s masovým výskytem hvězdnice chlumní a hořce křížatého (nejpočetnější populace v celém brněnském okolí.

    Významné druhy rostlin (z toho 12 zvláště chráněných) jsou na lokalitě zastoupeny například kruštíkem růžkatým (Epipactis muelleri), koniklecem velkokvětým (Pulsatilla grandis), kruštíkem tmavočerveným (Epipactis atrorubens), okroticí bílou (Cephalanthera damasonium), vemeníkem zelenavým (Platanthera chlorantha), hvězdnicí chlumní (Aster amellus), lnem tenkolistým (Linum tenuifolium), chrpou chlumní (Cyanus triumfettii), dubem šípákem (Quercus pubescens), dřínem obecným (Cornus mas), hořcem křížatým (Tretorhiza cruciata), lilií zlatohlávkem (Lilium martagon), třešní křovitou (Cerasus fruticosa), česnekem kulovitým (Allium rotundum), kavylem vláskovitým (Stipa capillata), žluťuchou menší (Thalictrum minus), lnicí kručinkolistou (Linaria genistifolia), černohlávkem velkokvětým (Prunella grandiflora), tařinkou horskou (Alyssum montanum), prvosenkou jarní šedavou (Primula veris subsp. canescens), zárazou vyšší (Orobanche elatior), strdivkou brvitou (Melica ciliata), mahalebkou obecnou (Padellus mahaleb) nebo zvonkem klubkatým plstnatým (Campanula glomerata subsp. farinosa).

   Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí při obnově lesních porostů  zvýšit podíl dubu zimního, případně i dubu pýřitého, lesní porost obhospodařovat jednotlivým výběrem. Nutno udržovat rozvolněný zápoj lesních lemů, případně světlin v porostech (probírky dřevin ve prospěch cenných travobylinných společenstev). Uvolnění zápoje by nepochybně prospělo cenné vegetaci na celé řadě vytypovaných ploch. Mimořádnou pozornost věnovat mikrolokalitám nově nalezených kruštíků a také místu výskytu kruštíku tmavočerveného. „Lesostepní" formace podél jižního okraje lomu udržovat případnými probírkami dřevin ve prospěch cenných společenstev. Pastvinu udržovat pravidelným kosením (zabránit rozšiřování ovsíku vyvýšeného) a průběžně eliminovat spontánní nálet dřevin.

Významné krajinné prvky v kat. území Drásov

14      VKP LUBĚ

    Upravená část dolního toku Lubě (pokračuje v k.ú. Malhostovice, Všechovice a Skalička) v celé délce se souvislým břehovým porostem s převahou olše lepkavé (Alnus glutinosa) a olše šedé (Alnus incana). Významné druhy živočichů jsou zastoupeny třeba cvrčilkou říční (Locustella fluviatilis) a lejskem šedým (Muscicapa striata). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí zachovat souvislost břehových porostů, hospodařit jednotlivým výběrem.

15      VKP DRÁSOVSKÁ STUDÁNKA

    Úpatí mírného svahu na okraji nivy Lubě (2 ha, 268-280 m n.m.) se studánkou a drobným potůčkem s přilehlými parkově upravenými dřevinnými porosty, s převahou autochtonních dřevin. Jde často o staré a doupné jedince. Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí soustavně pečovat o studánku a parkově upravené okolní plochy. Je vhodné uvažovat o případném rozšíření parkového areálu.

16      VKP SVOBODNICE - JANOUŠKOVA ZMOLA

    Úpatní části jižně až jihozápadně exponovaných svahů (4 ha, 312-340 m n.m., zasahuje do k.ú. Tišnov). Ve východní části přetíná lokalitu strž Janouškovy zmoly. Mozaika ekotonových společenstev lesního okraje, zpustlých extenzivních sadů, polokulturních luk a lad s teplomilnými společenstvy, rozčleněná líniemi dřevin. V líniích roste například hloh (Crataegus sp.), osika obecná (Populus tremula), svída krvavá (Swida sanguinea) a trnka obecná (Prunus spinosa). Okraj borového lesa lemuje souvislý pás janovce metlatého. Významné druhy živočichů jsou zastoupeny například ťuhýkem obecným (Lanius collurio) a linduškou lesní (Anthus trivialis). Významné druhy rostlin jsou zastoupeny třeba hvězdnicí chlumní (Aster amellus). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí lokalitu nezalesňovat, kosení, případná redukce dřevin ve prospěch volných ploch s cennými společenstvy, využívání jako extenzivního sadu plochy s hlubší půdou.

17      VKP MALÁSKOVA ZMOLA

   Až 5 metrů hluboká zmola (1 ha, 285-310 m n.m.) s přechodně zamokřovaným dnem s dřevinnou línií tvořenou borovicí lesní (Pinus sylvestris), dubem zimním (Quercus petraea), trnkou obecnou (Prunus spinosa), řešetlákem počistivým (Rhamnus catharticus) aj. Na vlhčích místech jsou porosty rákosu obecného (Phragmites australis). Významné druhy živočichů jsou zastoupeny třeba ťuhýkem obecným (Lanius collurio). Významné druhy rostlin jsou zastoupeny například diviznou rakouskou (Verbascum austriacum). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí zachovat souvislost dřevinné línie a její pestrou dřevinnou skladbu, hospodařit jednotlivým výběrem. V místě rákosiny případně vyhloubit drobnou tůň pro rozmnožování obojživelníků.

18      VKP VINOHRAD

   Významný krajinný prvek s rozlohou cca 3,00 ha v nadmořské výšce 265-300 m n.m. je tvořen úpatní částí strmých jižně až jihozápadně exponovaných svahů s druhově bohatými travobylinnými lady s teplomilnými společenstvy. Teplomilná společenstva zasahují i do přilehlého borového (Pinus sylvestris) porostu. V horní mírnější části svahů starý extenzivní švestkový sad s pestrým bylinným porostem. Dřeviny jsou zastoupeny například dubem zimním (Quercus petraea), hlohem (Crataegus sp.), svídou krvavou (Svida sanguinea) nebo trnkou obecnou (Prunus spinosa).

    Významné druhy rostlin jsou zastoupeny například hvězdnicí chlumní (Aster amellus), chrpou chlumní (Cyanus triumfettii), pupavou bezlodyžnou (Carlina vulgaris), diviznou rakouskou (Verbascum austriacum) nebo modřencem chocholatým (Leopoldia comosa). V minulosti se vyskytoval také koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), sasanka lesní (Anemone sylvestris) nebo lýkovec vonný (Daphne cneorum). Významné druhy živočichů jsou zastoupeny ještěrkou obecnou (Lacerta agilis), užovkou hladkou (Coronella austriaca), slepýšem křehkým (Anguis fragilis) a hnízdícícm ťuhýkem obecným (Lanius collurio) či linduškou lesní (Anthus trivialis).

    Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí redukce cizorodých a nežádoucích dřevin (akátu a bezu černého) ve prospěch volných travnatých ploch s cennými společenstvy, extenzivního ovocného sadu, stanovištně a geograficky odpovídajících druhů dřevin a v konečné fázi rozptýlených pestrých výsadeb odpovídajících druhů dřevin. Nezbytné je pravidelné kosení sadu.

19      VKP K VŠEVHOVICŮM

   Mozaika starých extenzivních sadů, agrárních travobylinných lad a opuštěného lůmku (3,50 ha) na skalním výchozu s roztroušenými keři trnky obecné (Prunus spinosa), růže šípkové (Rosa canina) a brslenu (Euonymus sp.). Výskyt teplomilných druhů rostlin, část plochy zalesněna borovicí lesní (Pinus sylvestris), na vysoké mezi rostou duby (Quercus sp.).

20      VKP POD VINOHRADEM

    Spodní část východně orientovaných svahů na okraji lesního komplexu (2,50 ha, 300-325 m n.m.) s travobylinným ladem s teplomilnými společenstvy. Významné druhy rostlin jsou zastoupeny například plaménkem přímým (Clematis recta) a hvězdnicí chlumní (Aster amellus). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí případné kosení a probírky dřevin ve prospěch volných ploch s cennými společenstvy.

21      VKP SEKERY

   Strmý svah (6 ha, 340-425 m n.m.) jihojihozápadní expozice s maloplošnými ojedinělými výchozy permských pískovců a kameny na povrchu, se stejnověkým porostem dubu zimního (Quercus petraea) s ojedinělou příměsí habru obecného (Carpinus betulus) a s ojedinělými keři: hlohu (Crataegus sp.) nebo lísky obecného (Corylus avellana). Na horní hraně svahu roste jediný buk lesní (Fagus sylvatica). V okrajové části se k dubu zimnímu přidružuje babyka obecná (Acer campestre) s podrostem keřů. V ekotonu se vyskytují teplomilná travinobylinná společenstva. Významné druhy rostlin jsou zastoupeny například bělozářkou větvitou (Anthericum ramosum), medovníkem velkokvětým (Melittis melissophyllum) a diviznou rakouskou (Verbascum austriacum).  Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí zachování listnaté dřevinné skladby s dominancí dubu, v horní části se pokusit podpořit přirozené zmlazení dubu.

22      VKP KLUCANINA NAD DRÁSOVSKÝM MOSTEM

   Spodní část prudkých svahů (2,50 ha, 260-290 m n.m.) jižně, jv. a východně exponovaných s ekotonovými společenstvy lesních okrajů převážně borových porostů (Pinus sylvestris) s příměsí dubu zimního (Quercus petraea), habru obecného (Carpinus betulus) a babyky obecné (Acer campestre) s druhově bohatými teplomilnými společenstvy. Na východním úpatí je místy vytvořen keřový plášť svídy krvavé (Swida sanguinea), trnky obecné (Prunus spinosa), kaliny obecné (Viburnum opulus) a lísky obecné (Corylus avellana). Významné druhy rostlin jsou zastoupeny například bělozářkou větvitou (Anthericum ramosum), hvězdnicí chlumní (Aster amellus), koniklecem velkokvětým (Pulsatilla grandis), růží galskou (Rosa gallica), třešní křovitou (Cerasus fruticosa), medovníkem velkokvětým (Melittis melissophyllum), prvosenkou jarní (Primula veris) nebo mochnou bílou (Potentilla alba). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí uchovat listnatý lesní okraj, redukce keřů ve prospěch volných ploch s cennými společenstvy, případně kosení některých vytypovaných ploch.

23      VKP KLUCANINA - NAD LUBÍ

    Strmé svahy jižní expozice do údolí Lubě (3,50 ha, 260-325 m n.m.), v horní části s porosty s převahou dubu zimního (Quercus petraea) s příměsí břízy bělokoré (Betula pendula), habru obecného (Carpinus betulus) a ojediněle i buku lesního (Fagus sylvatica), ve spodní části starý porost borovice lesní (Pinus sylvestris) s dubovou výplní. Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí při probírkách mladších porostů podporovat kvalitní jedince dubu a zvláště ojediněle vtroušený buk na úkor habru a břízy. Při obnově staršího porostu využít přirozené zmlazení dubu, nedopustit přeměnu na borovou monokulturu.

24      VKP KLUCANINA - NAD DRÁSOVSKOU ŠPICÍ

    Krátké strmé svahy (2 ha, 290-330 m n.m.) východní expozice do široké zorněné sníženiny se smíšeným listnatým porostem buku lesního (Fagus sylvatica), lípy srdčité (Tilia cordata), habru obecného (Carpinus betulus) a dubu zimního (Quercus petraea). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí při probírkách podporovat kvalitní jedince buku, lípy a dubu na úkor habru. Výhledově se zaměřit na jejich přirozenou obnovu.

25      VKP POD STRÁŽÍ

    Báze táhlého svahu (0,10 ha, 260 m n.m.) severní expozice na styku s nivou potoka Lubě s porostem borovice lesní (Pinus sylvestris) s výplní dubu zimního (Quercus petraea) a habru obecného (Carpinus betulus). Významné druhy rostlin jsou zastoupeny třeba zapalicí žluťuchovitou (Isopyrum thalictroides). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí zabránit přeměně na jehličnatou monokulturu.

26      VKP NIVKY U BRODU

    Zbytek rokle s listnatým remízem (0,30 ha, 275 m n.m.) s jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior), vrbou bílou (Salix alba), vrbou křehkou (Salix fragilis) a javorem klenem (Acer pseudoplatanus) s keřovým lemem bezu černého (Sambucus nigra), kaliny obecné (Viburnum opulus) a trnky obecné (Prunus spinosa). V porostu asi 150-ti letý dub letní (Quercus robur). Významné druhy živočichů jsou zastoupeny třeba ťuhýkem obecným (Lanius collurio).  Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí zabránit zavážení odpadem, sanace stávajících skládek, individuální ochrana dubu letního.

27      VKP DÁLNICE

    Umělá terénní deprese s polním lesíkem (1,80 ha, 289 m n.m.) s převahou mokřadních druhů s ohledem na nízko mělce hladinu spodní vody. Rostou zde vrba bílá (Salix alba), vrba křehká (Salix fragilis), topol bílý (Populus alba), olše šedá (Alnus incana). V území rákosiny a uměle vyhloubená volná vodní plocha. Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí zřídit pestrý mokřadní komplex s případnými roztroušenými vlhkomilnými dřevinami v místech s mělce položenou hladinou spodní vody ve prospěch mokřadních společenstev rostlina a živočichů.

28      VKP U DÁLNICE

   Antropogenní val (0,25 ha, 270-280 m n.m.) nad potokem Lubě s jižní až jv. orientací s travobylinnými teplomilnými společenstvy. Významné druhy rostlin jsou zastoupeny třeba čilimníkem řezenským (Chamaecytisus ratisbonensis). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí kosení, případné redukce dřevin ve prospěch ploch s cennými společenstvy.

29      VKP U BUČKŮ

Mozaika extenzivního sadu, agrárních travobylinných lad až polokulturních luk (0,60 ha) s teplomilnými druhy rostlin a navazující zbytek vlhkomilných porostů u zasypaného náhonu. Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí kosení, případné redukce dřevin ve prospěch ploch s cennými společenstvy.

Významné krajinné prvky v kat. území VŠECHOVICE

30      VKP SEŘINY

    Střední část širokého svahového úpadu (1,50 ha, 370-385 m n.m.) rozčleněného hřbítky a potočními rýhami, s četnými prameništi, s mozaikou různověkých porostů olše lepkavé (Alnus glutinosa), olše šedé (Alnus incana) a smrku ztepilého (Picea abies) s podrostem mokřadních druhů. Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí podpořit rozvoj mokřadního společenstva s dominancí olše lepkavé. Neodvodňovat, nezalesňovat smrkem. Vhodnou dřevinou kromě olší je jasan. Případně zvážit vyhloubení drobných tůní pro rozmnožování obojživelníků.

31      VKP UNÍNSKÝ POTŮČEK

    Až 10 m hluboký zářez drobného potůčku (2 ha, 360-380 m n.m.), který v místech rozšířeného dna meandruje v kamenitém korytě. Svahy zářezu mají místy charakter strží. Uprostřed jehličnatých monokultur linie břehového porostu olše šedé (Alnus incana) a olše lepkavé (Alnus glutinosa) s příměsí smrku ztepilého (Picea abies). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí břehový porost  obhospodařovat jednotlivým výběrem, nelze dopustit přeměnu na porost smrkový. Svahy zářezu, v současnosti smrkové, je žádoucí při obnově přeměnit na porost listnatý (buk, javor klen, vhodná je i příměs jedle).

32      VKP ZADNÍ DÍLY

    Krátké strmé svahy (1 ha, 285-305 m n.m.) východní expozice, ohraničující širokou pravobřežní nivu Lubě, s druhově pestrým listnatým remízem - dub zimní (Quercus petraea), babyka (Acer campestre), třešeň ptačí (Cerasus avium), hrušeň polnička (Pyrus pyraster), osika (Populus tremula), keřové patro tvoří líska obecná (Corylus avellana).

    Na jižní okraj navazují postagrární lada s masovým výskytem třešně křovité (Cerasus fruticosa). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí zachovat pestrou listnatou dřevinnou skladbu (včetně třešně, hrušně i lísky). Travobylinná lada případně kosit, případné redukce dřevin ve prospěch ploch s cennými společenstvy (cenných druhů dřevin – například třešně křovité).

Významné krajinné prvky

Významné krajinné prvky v kat. území SKALIČKA

33      VKP U DÁLNICE

    Vyvýšená plošina na širokém rozvodním hřbetu (1,50 ha, 385 m n.m.) se středněvěkým porostem dubu zimního (Quercus petraea). Při okraji příměs habru obecného (Carpinus betulus), směrem do nitra lesního komplexu se zvyšuje příměs borovice lesní (Pinus sylvestris) a jedle bělokoré (Abies alba). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí se při probírkových zásazích zaměřit na podporu kvalitních jedinců dubu na úkor vtroušených jehličnanů.

34      VKP NAD LUBÍ

    Krátké strmé pravobřežní svahy (1 ha, 345-380 m n.m.) východní až jihovýchodní expozice údolního zářezu Lubě se zbytkem starého převážně listnatého porostu s dominancí dubu zimního (Quercus petraea), s příměsí habru obecného (Carpinus betulus) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí nedopustit přeměnu na jehličnatou monokulturu. Zcela nežádoucí by byla výsadba smrku.

35      VKP HLUBOKÉ

    Strmé pravobřežní svahy (6 ha, 315-385 m n.m.) východní až jihovýchodní expozice údolního zářezu Lubě a navazující náhorní plošina s komplexem převážně listnatých porostů s dominancí dubu zimního (Quercus petraea) s příměsí buku lesního (Fagus sylvatica), habru obecného (Carpinus betulus), smrku ztepilého (Picea abies), jedle bělokoré (Abies alba) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Významné druhy rostlin jsou zastoupeny třeba lýkovcem jedovatým (Daphne mezereum). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí při probírkových zásazích podporovat jednotlivě vtroušený buk. V budoucnu se při obnově porostů zaměřit na zajištění a podporu přirozeného zmlazení listnatých dřevin.

36      VKP PRAŠNICE

    Až 10 m hluboká rokle (1,50 ha, 310-365 m n.m.) v pravobřežním údolním svahu zářezu potoka Lubě. Uprostřed převážně jehličnatých porostů pruh smíšeného listnatého lesa – habr obecný (Carpinus betulus), dub zimní (Quercus petraea), javor klen (Acer pseudoplatanus) a babyka obecná (Acer campestre). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí, v hluboké rokli kde má porost hluboce kořenících listnáčů primární význam půdoochranný, nepřipustit holosečný zásah a přeměnu na porost jehličnatý. Hospodařit jednotlivým výběrem.

Významné krajinné prvky v kat. území MALHOSTOVICE

37      VKP PANÍ HORA MALHOSTOVICKÁ

    Horní části mírných až strmých svahů (1 ha, 330-380 m n.m.) západní a severozápadní expozice s komplexem dubových (Quercus petraea) pařezin, zcela nevhodně přerušeným 4 pruhovými holosečemi, zalesněnými smrkem (Picea abies). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucím cílem obnova listnatého převážně dubového porostu. Smrk, zcela nevhodně vysázený na silně vysýchavém stanovišti, nemá smysl držet až do mýtné zralosti.

38      VKP PANÍ HORA

    Velmi strmé svahy (9 ha, 295-375 m n.m.) severní, severovýchodní a severozápadní expozice od vrcholového hřbetu do nivy potoka Lubě. Nad Skaličkou vybíhající hřbet je ukončen stupňovitými skalkami hrubozrnných permských slepenců. Jedinečný kontakt různých typů lesních a lesostepních společenstev v přírodě blízkém až přirozeném stavu, s výhradně listnatou dřevinnou skladbou. Na hřbetech a horních částech svahů převaha dubu zimního (Quercus petraea) s vtroušeným habrem obecným (Carpinus betulus) a lípou (Tilia sp.). Na severních a severovýchodních svazích a bázích svahů porosty s převahou buku lesního (Fagus sylvatica) s ojedinělou příměsí javoru mléče (Acer platanoides) a javoru klenu (Acer pseudoplatanus). Na lesostepní polance jsou cenná teplomilná travinobylinná společenstva. Ve spodní části navazují lesní porosty na břehový porost kolem Lubě s olší lepkavou (Alnus glutinosa) s vtroušeným jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) a vrbou křehkou (Salix fragilis). Významné druhy rostlin jsou zastoupeny například prvosenkou jarní (Primula veris), medovníkem velkokvětým (Melittis melissophyllum), vemeníkem dvoulistým (Platanthera bifolia), lomikámenem trojprstým (Saxifraga tridactylites) a bělozářkou větvitou (Anthericum ramosum). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí skalnatý hřbet s lesostepní polankou zařadit do lesa ochranného na extrémním stanovišti a je žádoucí ho ponechat přirozenému vývoji. V případě zarůstání polanky dřevinami je třeba jejich nálet periodicky likvidovat. Na severních převážně bukových svazích je nutno porosty obnovovat s velmi dlouhou obnovní dobou sečí clonnou tak, aby byla zajištěna jejich přirozená obnova (nutno oplotit). Přirozenou obnovu je nutno zajistit i v převážně dubových částech.

39      VKP HOMOLE

    Agrární lada (2 ha, 275-300 m n.m.) na svazích údolí Lubě s jižní expozicí s teplomilnými travobylinnými společenstvy. Výslunné křovinaté stráně po pravém břehu potoka Lubě byly v minulosti bohatou lokalitou teplomilné květeny. Lokalita z velké části zanikla v důsledku progresivní sukcese travin a křovin. Přesto se zde dodnes vyskytuje řada teplomilných rostlinných druhů. Významné druhy rostlin jsou zastoupeny například růží galskou (Rosa gallica), radykem prutnatým (Chondrilla juncea), mochnou přímou (Potentilla recta) nebo vikví tenkolistou (Vicia tenuifolia). Významné druhy živočichů jsou zastoupeny ještěrkou obecnou (Lacerta agilis) nebo hnízdícícm ťuhýkem obecným (Lanius collurio). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí redukovat cizorodý akát, některé druhy keřů ve prospěch volných ploch s cennými společenstvy a kosení

40      VKP NAD HOMOLÍ

    Travinobylinná lada (2,5 ha, zasahuje do k.ú. Drásov) s teplomilnými společenstvy na slepencovém pásu vystupujícímu v údolí Lubě. Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí redukce cizorodého akátu a případné redukce dalších dřevin ve prospěch ploch s cennými společenstvy.

ZLOBICE

   Rozsáhlý areál masívu Zlobice jihovýchodně Malhostovic směrem na Kuřim byl na jižních a jihovýchodních svazích tvořen původně zemědělsky využívanými pozemky a sady s enklávami lesostepního charakteru. Na písčitých půdách a na enklávách s rozvolněnou vegetací rostla řada teplomilných druhů (Daphne cneorum, Melampyrum cristatum, Petrosedum reflexum, Carex humilis aj.). Šlo o mimořádně významnou botanickou lokalitu rozsáhlého okolí.

    Po zániku soukromého hospodaření v 60. letech došlo postupně k náletu dřevin a k dynamickému sukcesnímu procesu. Místy se dočasně uchytila xerotermní květena se značnou druhovou diverzitou. V letech 1958-1975 se v tomto areálu provádělo pasení ovcí. Pastva měla příznivý vliv na udržování stability fytogenofondu a zabraňovala nástupu nežádoucích druhů, zvláště dynamickému rozvoji travních druhů a plevelů.

    V další fázi vývoje vegetace ustoupily teplomilné druhy a převážily druhy ruderální tak, že v současné době je převážná část tohoto areálu totálně zarostlá progresivními druhy (ovsík vyvýšený, třtina křovištní a dřeviny). Značnou část areálu zabralo v 60. letech vojsko a zřídilo zde cvičební prostor se všemi negativními důsledky na květenu (rozrytí půdy mechanizmy, okopy, řada cest pro techniku, odpad) a kdysi krásný krajinný fenomén se proměnil v do značné míry devastovanou krajinu. Přesto se na některých částech dosud zachovala řada i vzácných rostlinných druhů, byť v trvalém ohrožení.

    Bylo zde vymapováno více jedinečných botanických lokalit, které sehrávají nezastupitelnou roli ve věci zachování populací celé řady chráněných a ohrožených rostlinných druhů. Více nejcennějších ploch jsou zahrnuty do přírodní památky Zlobice.

   Také ze zoologického hlediska je komplex Zlobice nemálo významný. Na občasné mokřině (VKP Jezera) se rozmnožují některé druhy obojživelníků: skokan štíhlý (Rana dalmatina), ropucha obecná (Bufo bufo) a čolek obecný (Triturus vulgaris). Na výslunných travnatých plochách s roztroušenými dřevinami a v prosvětlených listnatých porostech žije ještěrka obecná (Lacerta agilis) a užovka hladká (Coronella austriaca). Všude je hojný slepýš křehký (Anguis fragilis).

    Hnízdí zde celá řada ptáků. Mimo jiné žluva hajní (Oriolus oriolus), lejsek bělokrký (Ficedila albicollis), krutihlav obecný (Jynx torquilla), žluna zelená (Picus viridis), datel černý (Dryocopus martius), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), ťuhýk obecný (Lanius collurio), linduška lesní (Anthus trivialis), bramborníček černohlavý (Saxicola torquata). Jistě také převzácná pěnice vlašská (Sylvia nisoria).

41      VKP JEZERA

    Malá podmáčená terénní deprese na široce klenutém hřbetu Zlobice s travobylinnými mokřadními společenstvy s výskytem vysokých ostřic (bažinná loučka). Jde o ojedinělý úkaz v zemědělské krajině s výskytem mokřadních rostlin. Významné druhy rostlin jsou zastoupeny například bahničkou jednoplevnou (Eleocharis uniglumis), psinečkem obecným (Agrostis canina), pryskyřníkem plaménkem (Ranunculus flammula), rdesnem obojživelným (Persicaria amphibia), ostřicí obecnou (Carex nigra subsp. nigra), ostřicí puchýřkatou (Carex vesicaria), tuřicí liščí (Vignea vulpina) nebo ostřicí říznou (Carex gracilis subsp. intermedia). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí zabránit rozorání, zajistit kosení, případné zatravnění ochranného pásma (s následným pravidelným kosením). Zvážit případné pomístní prohloubení ve prospěch drobné tůně pro rozmnožování obojživelníků – tak, aby nedošlo k poškození cenných mokřadních společenstev.

42      VKP DOUBRAVY

    Strmé svahy (3 ha, 330-389 m n.m.) různých expozic (převládá jihozápadní) s porosty s převahou dubu zimního (Quercus petraea) s příměsí habru obecného (Carpinus betulus). V keřovém patře líska obecná (Corylus avellana) a brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa). Významné druhy rostlin jsou zastoupeny například lilií zlatohlávkem (Lilium martagon), prvosenkou jarní (Primula veris), chrpou chlumní (Cyanus triumfettii) a diviznou rakouskou (Verbascum austriacum). Z hlediska zájmů ochrany přírody je třeba nedopustit přeměnu na jehličnaté monokultury.

43      VKP JIŽNÍ SVAHY

    Převážně jižně exponované výslunné písčité svahy (1,50 ha, 354-374 m n.m.) s trvalými travními porosty s roztroušenými dřevinami na západním okraji vojenského prostoru nad cestou do Malhostovic. Jde o lokalitu s velkou diverzitou druhů teplomilného charakteru. Z dřevin zde rostou: líska obecná (Corylus avellana) - dominuje, lípa srdčitá (Tilia cordata), dub zimní (Quercus petraeae), borovice lesní (Pinus sylvestris), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna), janovec metlatý (Sarothamnus scoparius). Významné druhy rostlin jsou zastoupeny například pomněnkou úzkolistou (Myosotis stenophylla), koniklecem velkokvětým (Pulsatilla grandis), stařincem celolistým (Tephroseris integrifolia), dvojštítkem měnlivým (Biscutella laevigata), chrpou chlumní (Cyanus triumfettii) nebo rozrazilem rozprostřeným (Veronica prostrata). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí zabránit devastaci vojenskou činností, kosení (příp. extenzivní řízená pastva), případné probírky dřevin ve prospěch ploch s cennými travobylinnými porosty.

44      VKP NIVKY

    Rozsáhlý komplex lesostepních, křovinatých a travnatých strání (20 ha, 330-400 m n.m., zasahuje do k.ú. Kuřim) na jižním úbočí pod vojenskou věží s bývalými sady a poli. V prostoru se střídají písčité plochy, křoviny, staré sady a dřeviny. Bývalá zemědělská půda zde již řadu let leží ladem a postupně zarůstá. Celý areál působí i krajinně esteticky pokud nebude více narušen vojenskou činností. Rozsáhlý komplex je významnou lokalitou teplomilné flóry. Významné druhy rostlin jsou zastoupeny například chrpou chlumní (Cyanus triumfettii), hvězdnicí chlumní (Aster amellus), rozrazilem rozprostřeným (Veronica prostrata), černýšem hřebenitým (Melampyrum cristatum), modřencem chocholatým (Leopoldia comosa), dubem mnohoplodým (Quercus polycarpa), dubem žlutavým (Quercus dalechampii), lnem tenkolistým (Linum tenuifolium), vrabečnicí roční (Thymelaea passerina), drchničkou modrou (Anagallis foemina), zárazou vyšší (Orobanche elatior), černohlávkem velkokvětým (Prunella grandiflora), černýšem rolním (Melampyrum arvense) nebo řepovníkem vytrvalým (Rapistrum perenne). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí zabránit devastaci vojenskou činností, kosení (případně řízená pastva), redukce cizorodých dřevin, probírky dřevin ve prospěch volných ploch s cennými společenstvy.

45      VKP NAD OVČÍNEM

    Stepní stráň nad bývalým ovčínem (2,20 ha, 340-380 m n.m.) s vytrvalým travním společenstvem s bohatým porostem janovce metlatého (Sarothamnus scoparius). Z dřevin se na okraji roztroušeně vyskytuje dub zimní (Quercus petraea) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Významné druhy rostlin jsou zastoupeny například radykem prutnatým (Chondrilla juncea) a pupavou bezlodyžnou (Carlina acaulis). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí kosení (případně řízená pastva) a případné probírky dřevin ve prospěch ploch s cennými travobylinnými společenstvy.

46      VKP PASTVINA

    Bývalé sady (1 ha, 325-345 m n.m.) s vytrvalým travním porostem s teplomilnými společenstvy. Významné druhy rostlin jsou zastoupeny například rozrazilem rozprostřeným (Veronica prostrata), smělkem jehlancovitým (Koeleria pyramidata), pryskyřníkem hlíznatým (Ranunculus bulbosus) a pupavou bezlodyžnou (Carlina acaulis). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí kosení, případně probírky dřevin ve prospěch volných ploch s cennými travobylinnými společenstvy.

47      VKP ZLOBICA

    Rozsáhlý komplex seshora mírných, směrem dolů strmých svahů (25 ha, 320-419 m n.m.) jižní, jihozápadní a východní expozice, podélně rozdělené hlubokým svahovým údolím a široce klenutými hřbety, se souvislými porosty dubu zimního (Quercus petraea), v keřovém patře roztroušeně líska obecná (Corylus avellana), při okrajích ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), svída krvavá (Swida sanguinea), vzácně i dřín obecný (Cornus mas). Mimořádně cenné jsou lesní lemy s teplomilnými společenstvy s roztroušenými křovinami. Keře jsou zastoupeny například ptačím zobem obecným (Ligustrum vulgare), svídou krvavou (Swida sanguinea), trnkou obecnou (Prunus spinosa), růží šípkovou (Rosa canina), brslenem bradavičnatým (Euonymus verrucosa) a hlohem obecným (Crataegus laevigata). Významné druhy rostlin jsou zastoupeny třeba lýkovcem vonným (Daphne cneorum), medovníkem velkokvětým (Melitis melissophyllum), plaménkem přímým (Clematis recta), dřínem obecným (Cornus mas), třešní křovitou (Cerasus fruticosa), omanem mečolistým (Inula ensifolia), černohlávkem velkokvětým (Prunella grandiflora), pryšcem mnohobarvým (Tithymalus epithymoides), prvosenkou jarní šedavou (Primula veris subsp. canescens), lněnkou lnolistou (Thesium linophyllon), jetelem načervenalým (Trifolium rubens), zvonkem klubkatým plstnatým (Campanula glomerata subsp. farinosa) nebo růží galskou (Rosa gallica). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí nedopustit přeměnu na borové monokultury, při obnovních zásazích se zaměřit na přirozenou obnovu dubu, ve stinných svahových úpadech je žádoucí příměs buku. Případné probírky dřevin v lesních lemech ve prospěch volných ploch s cennými travobylinnými společenstvy.

48      VKP LIPŮVSKÁ ZLOBICA

    Svah východní expozice (4 ha, 356-403 m n.m.) s přirozenými listnatými lesními společenstvy bukových doubrav a lípojavorových bukových doubrav ve stadiu dorůstání. Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí jen tvarový a zdravotní výběr.

49      VKP KUŘIMSKÁ ZLOBICA

    Svah (6 ha, 355-417 m n.m.) s jihozápadní expozicí s přírodě blízkými lesními společenstvy bukových doubrav a lípojavorových bukových doubrav ve stadiu dorůstání s převažujícím dubem zimním (Quercus petraea) s přimíšeným smrkem ztepilým (Picea abies). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí výchovnými zásahy docílit struktury přírodního lesa. Podporovat dub a uvolňovat jedince ze semene. Minimalizovat účast smrku.

50      VKP KOTOULSKÁ

    Lem lesního komplexu (2 ha, 355-365 m n.m., zasahuje do k.ú. Kuřim) s převahou dubu zimního (Quercus petraea) s lesostepními formacemi s druhově bohatými teplomilnými travobylinnými společenstvy. Z dřevin se vyskytuje dub zimní (Quercus petraea), cizorodý akát (Robinia pseudoacaia) – ohrožuje vegetaci, smrk ztepilý (Picea abies) - stanovištně zcela nevhodný, svída krvavá (Swida sanguinea), krušina olšová (Frangula alnus), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), růže šípková (Rosa canina), třešeň křovitá (Cerasus fruticosa) nebo ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare). Významné druhy rostlin jsou zastoupeny například hvězdnicí chlumní (Aster amellus), lnem tenkolistým (Linum tenuifolium), třešní křovitou (Cerasus fruticosa), česnekem kulovitým (Allium rotundum), omanem mečolistým (Inula ensifolia), omanem srstnatým (Inula hirta), černohlávkem velkokvětým (Prunella grandiflora), pryšcem mnohobarvým (Tithymalus epithymoides) nebo jetelem načervenalým (Trifolium rubens). Z hlediska zájmů ochrany přírody je žádoucí v lesním porostu výchovnými zásahy docílit struktury přírodního lesa. Podporovat dub a uvolňovat jedince ze semene. V druhově bohatém ekotonu při úpatí probírky dřevin ve prospěch volných ploch s cennými travobylinnými společenstvy, kosení, redukce cizorodého akátu.

Změny v krajině

    Naše krajina a její využívání prodělaly v posledních desetiletích závratné změny, které prakticky všude způsobují v současné době větší či menší ohrožování přírodně cenných lokalit, kterých je v krajině jen nemnoho a navíc na minimálních plochách. Téměř zanikla pastva, značně se zmenšily pravidelně kosené plochy,  dřevo je potřeba k vytápění jen v minimální míře, prakticky všude jsou výsadby stanovištně a geograficky nepůvodních dřevin, zemědělství zamořuje krajinu agrochemikáliemi, znečištění ovzduší způsobuje tzv. kyselé deště. To vše má neblahý vliv na kvalitu a stabilitu prostředí v přírodně cenných lokalitách. Travnaté plochy podléhají nežádoucí sukcesi a jsou atakovány nežádoucími druhy z okolí, snižuje se jejich druhová rozmanitost a mnohé chráněné a ohrožené druhy postupně snižují početnost a mizí, volné travnaté a skalnaté plochy s cennými společenstvy zarůstají spontánním náletem nežádoucích dřevin, kvalitní původní dřeviny jsou expanzí náletových jedinců potlačovány a znehodnocovány, dlouhodobá přítomnost a další šíření akátových porostů hrozí totální destrukcí celých lokalit s cennými společenstvy s populacemi řady chráněných a ohrožených druhů rostlin. I v širším okolí Drásova jsou některá chráněná území a významné krajinné prvky těmito jevy (trendy) postiženy a jejich existence je do budoucna bezprostředně ohrožena. Aktuální stav vytváří potřebu urychlené realizace nezbytné péče, nezbytných biotechnických opatření (zásahů).

Péče o významné přírodní lokality

    Již zhruba deset let probíhá na okrese Brno-venkov  systematická péče o přírodně cenné lokality. V první řadě začala být referátem životního prostředí zdejšího okresního úřadu věnována pozornost vyhlášeným zvláště chráněným území na Šlapanicku a Ivančicku kde proběhly rozsáhlé úspěšné rekonstrukční zásahy. Od roku 1999 byla činnost v tomto směru rozšířena a základní organizací Palava ve spolupráci s referátem životního prostředí a Agenturou ochrany přírody a krajiny – Střediskem Brno v rámci Programu péče o krajinu MŽP ČR je věnována pozornost rovněž významným krajinným prvkům. Doposud se po celém okrese podařilo realizovat nezbytné biotechnické zásahy již ve více než 20 chráněných územích a ve více než 20 významných krajinných prvcích.

    V posledních letech byly do tohoto programu zařazeny také některé významné lokality Tišnovska a Kuřimska, mimo jiné i v širším okolí Drásova.

    V roce 1999 byly realizovány rozsáhlé rekonstrukční zásahy v PP Na lesní horce (k.ú. Čebín), v roce 2000 byly zahájeny rozsáhlé rekonstrukční práce ve VKP Vinohrad (k.ú. Drásov), byl odstraněn cizorodý akát z PP Malhostovická pecka a redukován akát a spontánní nálet jasanu v PP Drásovský kopeček (k.ú. Malhostovice). Další aktivity jsou v posledních letech vyvíjeny také ve VKP Dálky a na Čebínce v k.ú. Čebín rámci rekultivace zdejšího lomu.

    V roce 2001 aktivity v tomto směru na základě pověření vlastníků – obcí pokračují. Probíhá druhá etapa rekonstrukce VKP Vinohrad, provádí se dílčí pokosení a redukce porostů svídy krvavé v PP Drásovský kopeček, pokosení tzv. Malhostovické stráně při okraji PP Zlobice, eliminace zmlazování cizorodého akátu, dílčí pokosení a další redukce cizorodého akátu v PP Na lesní horce.Zvláště PP Na lesní horce a VKP Vinohrad rychle mění svoji tvář ve prospěch zájmů ochrany přírody, teplomilných společenstev, populací chráněných a ohrožených druhů rostlin, významných druhů živočichů. Obě území ještě nedávno postižené různorodými negativními vlivy budou již koncem roku 2001 zásadním způsobem stabilizovány. Bude položen dobrý základ k jejich dlouhodobé existenci ve stavu, který umožní život a rozvoj populací desítek chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Budou vytvořeny podmínky pro případné repatriace v minulosti zcela vymizelých rostlinných druhů – třeba kriticky ohroženého lýkovce vonného (Daphne cneorum) ve VKP Vinohrad.

Do Budoucna

    V širším okolí Drásova je velké množství přírodně cenných lokalit, žijí desítky chráněných a ohrožených druhů živočichů. Téměř všechny lokality a řada živočichů je dnes na pokraji zániku či vymizení. Potřebují naši pomoc. Vzácné druhy živočichů a rostlin nebo unikátní lokality v dnešní krajině nezůstanou samy o sobě. Je třeba činit. I v širším okolí Drásova je celá řada možností, jak k ochraně přírody praktickými činy zásadním způsobem přispět.

    Prvořadá pozornost by měla být věnována další významným krajinným prvkům – nelesního charakteru s teplomilnými společenstvy a populace mnoha chráněných a ohrožených druhů rostlin.

    Nemenší pozornosti si zasluhují i vymezené lokality lesního charakteru. Není jich v relativně dosti lesnatém širším okolí Drásova příliš (převažují jehličnaté a smíšené porosty). Právě proto by zmapovaná síť přírodě blízkých až přirozených porostů měla být zachována a průběžně udržována. Jde ovšem o lesní půdu. Je třeba postupovat podle platných lesních hospodářských plánů (osnov), případně tyto v tomto smyslu upravit. Zkusme se do budoucna zaměřit i na tato místa. Jsou stejně hodnotná a nenahraditelná jako lokality teplomilných společenstev.

   Všude po celém území žijí populace obojživelníků. Aby mohly dlouhodobě prosperovat musí se úspěšně rozmnožovat. To mohou pouze v drobnějších stojatých vodách bez rybí obsádky. Takových míst je v širším okolí Drásova jako šafránu.

   Bylo by žádoucí postupně zřídit síť plnohodnotných rozmnožovacích lokalit obojživelníků – tedy menších tůní bez jakýchkoliv ryb, dotovaných výhradně průsaky hladiny spodních vod. Nejen obojživelníci by v nich našly ideální podmínky k životu, ale i obrovské množství dalších mokřadních živočichů i rostlin. Vhodných míst s mělce položenou hladinou spodní vody lze v krajině nalézt mnoho. Právě v nich by se takové tůně měly hloubit. Předpokladem jsou samozřejmě vlastnické vztahy – majitel toho či onoho opatření musí souhlasit.

   V okolí Drásova by mohlo jít třeba o tůně při jihovýchodním okraji lesního komplexu Vinorad. V okolí obce jsou dokonce taková místa, kde by se dalo uvažovat i o rozsáhlejších mokřadech, které by mohly poskytnout nejen vhodné podmínky pro život obojživelníků, ale také některých druhů mokřadních ptáků. Při této příležitosti nelze nepřipomenout úspěšnou regeneraci VKP Malhostovická jezírka v uplynulých letech – mimo jiné i ve prospěch společenstev mokřadních živočichů a rostlin.

    V tomto materiálu uvedené poznatky o zdejší přírodě nejsou zcela jistě úplné a vyčerpávající. Průběžné mapování živočichů, rostlin či lokalit pokračuje.

   Přírodní bohatství širšího okolí Drásova je nemalé. Není v zájmu ochrany přírody cenné přírodní lokality,  živočichy či rostliny (až na některé opodstatněné výjimky) ukrývat před zraky zdejších obyvatel či návštěvníků a tak se je snažit „ochraňovat“. Přírodu je třeba lidem ukazovat a přibližovat, seznamovat je s ní. Jako ideální se jeví z hlediska ekologické výchovy k ochraně přírody a krajiny aktivity spojené s tzv. ekoturistikou prostřednictvím sítě stezek celým územím vedoucích obecně zajímavými místy.

    Využitelnost těchto stezek (tras) může být v různých směrech. Mohou sloužit ke krátkým vycházkám zdejších obyvatel, k dlouhým výletům turistů a návštěvníků tohoto území či k potřebám školní výchovy. Jednotlivé stezky by mohly vést přes maximum zmíněných přírodně cenných lokalit a míst, kolem významných stromů. Alespoň na některých z nich by bylo dobré instalovat stylově upravené informační panely podávající základní informace. Podobně mohou být vybaveny případné vyhlídkové body – panoramatické „mapové“ nákresy výhledů.

   Doplňující aktivitou by mohlo být i zpracování a vydání průvodce po trasách (stezkách) v tomto území. S celkovou mapkou, vyznačením tras, dopravních či restauračních možností. S podrobnějšími informacemi o jednotlivých „zastaveních“. Případně vše doplnit i barevnými fotografiemi, kresbami či výstižnými perokresbami. Průvodce by měl informovat také o sezónních možnostech. Kdy a kde je možné co vidět, kterou květinu kvést, případně které zvíře spatřit. Stejně by měl návštěvníky informovat o tom, jak se na cestách chovat, aby příroda co nejméně trpěla. Každá jednotlivá trasa by mohla mít svého vlastního průvodce.

   Přejeme všem čtenářům tohoto příspěvku krásné zážitky při poznávání přírody v okolí Drásova, Malhostovic, Čebína, Všechovic nebo Skaličky. Při vycházkách do významných krajinných prvků či do zvláště chráněných území. Donekonečna je zde co poznávat a obdivovat, co chránit.

 Zpět na Informace o obci ** Zpět na úvodní stránku